Punk jsou dobré písně zahrané špatnými muzikanty, říkají NoFX

NoFX chtěli vystoupit v klubu, přestože by dokázali zaplnit menší halu. Ale věděli, co činí, NoFX jsou klubová kapela a v intimnějším prostředí, kdy jsou jen kousek od diváků, lépe navazují kontakt s posluchači. Poznámky Fat Mika i odbočky k jiným žánrům vyznívají mnohem přirozeněji, než tomu bylo loni na Rock For People, kdy bylo jejich vystoupení trochu rozbité.[celá zpráva]

Zařazení ska, reggae, dubu i skoro lidových popěvků mezi punkové vypalovačky působilo v klubu integrálně a současně ukázalo, proč jsou NoFX tak výjimeční. Nejsou jednorozměrní, nemyslí si, že musejí hrát jen podle jednoho mustru. Podobně jako The Clash se nebojí sahat k hodně vzdáleným žánrům, přičemž odbočky jsou dotažené, ve ska zněla trubka, v reggae klávesy a v dubu echované bicí. Odlišnost písní umocňovalo také to, že si muzikanti mezi sebou přehazovali kytary a basu.

Zakončit celý večer dlouhou odrhovačkou hranou jen na akordeon by v hale nevyznělo, v klubu to byl ale geniální nápad.

Před koncertem poskytl exkluzivně Novinkám rozhovor kytarista Eric Melvin, který v kapele hraje od roku 1983.

No je to skvělé, jako být v rodině, Mike je jako bratr.

Kapely, se kterými jsme začínali, hrají dnes na stadiónech odlišné styly, ale my pořád děláme totéž. Připadám si občas divně, změnilo se i publikum, i když pár starších fanoušků zůstalo. Ale občas mám pocit, že hrajeme lidem, kteří nás neznají, takže jim musíme ukázat, kdo jsou NoFX, o čem to je. Ale i to je zajímavé, protože je to výzva.

No to je těžký říci, asi že si mají punk rock užívat s námi, sdílet stejný pocit. Někdo by byl možná víc protináboženský nebo političtější, jako Mike. Pro mě je ale punk rock o zábavě, o tom sami se bavit.

Hrajeme tak dlouho a máme teď tolik písní, že je těžké z nich vybírat. Je jich tolik, že to vždycky dopadne tak, že nezazní nějaká, kterou by si někdo přál slyšet, ale my taky máme na vystoupení jen hodinu a půl. Nemůžeme hrát dýl, nejsme Journey nebo Bruce Springsteen, abychom hráli dvě hodiny.

Většinou nehrajeme každý večer stejný program. Snažíme se, aby to pro nás bylo pořád zajímavé, snažíme se přinášet nějaké starší písně, které jsme dlouho nehráli. A písně hrajeme pokaždé jinak.

Bylo to kvůli desce Circle Jerks Group Sex. Ale už předtím jsem slyšel hodně z nové vlny, jako bylo Police nebo Joe Jackson. A když jsem slyšel Circle Jerks, fascinovalo mě to, bylo to cool, pořád se měnilo tempo, byla to ta nejskvělejší věc, co jsem slyšel. Říkal jsem si, tohle chci dělat, a ono to šlo, protože nikdo nemusel být skvělý muzikant, aby mohl hrát punk. Jak jednou řekl Mike, punk rock jsou dobré písničky hrané špatnými muzikanty.