A László znovu trpělivě překládá jeho životní sen a cíl - točit pivo U zlatého tygra, přes jejich hlavy vyhlížím z vysoké rozviklané židle... Evropu? Evropu přísných pravidel? Kde by se tu vzala?

V divadle Merlin začal 15. ledna festival bEUgró. To slovo (psané normálně - beugró) znamená zápisné a festival postupně do konce dubna představí kulturu devíti zemí vstupujících společně s Maďary do Evropské unie.

Češi se uvedli první - soubor Deja donne, tanečnice Kristýna Lhotáková s basistou Ladislavem Soukupem, performerka Halka Třešňáková, Ta Jana z Velké Ohrady, Jiří Stivín, manželé Říčařová-Vítek s loutkovým představením Piškanderdulá, Jim Čert, Divadlo Na zábradlí, filmy (Menzel, Forman, Chytilová, Rychmanovi Starci na chmelu, Lipského Limonádový Joe ...).

Program spíš komorní než ohromující, možná však právě proto dobře navštěvovaný, od pozdního odpoledne do půlnoci (jako v Praze i tady končí pro většinu lidí zábava posledním metrem) patřila příležitostná hospoda (v péči žižkovského Vystřelenýho oka) ve foyer čechomilům, z velké části ze spolku maďarských přátel české kultury Bohemia, kteří nevědí o blbých náladách a bezděčně nakažlivě pohladí doma utloukané národní sebevědomí.

Strach z Evropy? O svrchovanost? Tady? Proč? Jen nějakých dvě stě metrů od Andrássyho třídy, ve čtvrti hebrejských nápisů, otlučených fasád, tajemných dvorů a syrových proluk, které otevírají pohledy na zapomenuté pavlače a točitá schodiště, se schovává Kádárova jídelna. Personál se s hosty zná, ale cizí - protože přišel - není cizí, narváno a ještě u kuchyně malá fronta na sobotní šoulet přes ulici...

Evropa? Vzpomínka na Evropu? Nebo konečně návrat?