Článek
Snímek táhne hlavně Paul Giamatti v roli neúspěšného venkovského právníka, jehož firma je téměř na dně, ale on přesto nechce ustoupit ze svých morálních zásad. Jenže složenky se samy nezaplatí a právník se chopí bláznivého nápadu, že se stane ošetřovatelem svého přestárlého klienta, a shrábne tak peníze od státu. Soud mu staříka přidělí, jenže právník se nestačí starat o praxi, rodinu i o důchodce současně, tak ho odveze do ústavu, byť se za to stydí.
To by ještě nebyla taková katastrofa, kdyby se vzápětí na scéně neobjevil staříkův vnuk, který nenávidí svou matku narkomanku a utíká od ní. Právníkovi nezbude nic jiného než si ho vzít k sobě. Vzápětí dorazí i nezodpovědná matka, která chce syna, ale hlavně peníze, koukající z nebohého dědy nad hrobem.
McCarthyho scénář obsahuje silné emoce i logiku. Zápletka slibuje velké drama, postavy jsou přesto přirozené, věrohodné, skvěle obsazené. Nepřehrávají, vše probíhá civilně. Můžete tak získat pocit, že sledujete příběh odehrávající se u vašich sousedů.
Giamatti vyniká nad ostatní tím, jak procítěně a současně s kapkou ironie pojal svého smutného stárnoucího právníka, který nechce nikoho poškodit, ale dostává se do situace, kdy už to skoro nejde.
Potřebné odlehčení příběhu dodává další tragikomická figura, právníkův kamarád z dětství (Bobby Cannavale). Snědý elegantní muž v obleku vypadá na první pohled jako sebevědomý byznysman, ale ve skutečnosti je nadmíru vynervovaný z rozvodu se ženou, která ho prý podvádí s instalatérem. U přítele hledá pochopení, a protože se cítí osamělý (manželka ho vystrnadila z jejich krásného drahého domu), svým komicky neumělým způsobem se snaží pomáhat při trénování kluků v zápasnickém oddíle.
Část humornějších momentů ve filmu obstarává i děda, který bojuje s počínající demencí (Burt Young známý např. z filmů Čínská čtvrť a Rocky), je to ale z jeho strany nechtěný humor, protože nemocný muž často nechápe, co se kolem něj děje.
McCarthy vypráví přesně promyšlený příběh vyváženým tempem, udrží pozornost a překvapivým závěrem diváka podnítí k zamyšlení: byl tohle vůbec happy end, nebo ne? Ani ono typicky americké přitakání rodinným hodnotám zde nakonec nepůsobí nijak cukrkandlově.