Objekt manželů Feilerových tvoří bazén s krvavě červenou vodou na níž pluje malá plachetnice s portrétem palestinské advokátky Hanadi Jaradatové, která loni v restauraci v Haifě vyhodila sama sebe do povětří a tím zabila i další dvě desítky osob. Dílo může být vykládáno různě. Dror Feiler, který je izraelského původu, prý chtěl upozornit na to, že i slabá žena může napáchat strašlivé věci.

Umělci dnes obecně sázejí na provokativnost a využívají k tomu kontroverzní témata. V roce 1997 byl na výstavě mladého britského umění Sensationv Londýně představen portrét masové vražedkyně dětí, který byl celý složen z otisků dětských ručiček. Obraz vyvolal pobouření a diskusi o smyslu moderního umění, nikoliv však defenestrační horečku.

Novinky s použitím Art a dhm

Hitler na kolenou

Polští poslanci před čtyřmi lety ve varšavské galerii Zacheta zaútočili na sousoší Maurizia Cattelana, které zachycovalo papeže Jana Pavla II. sraženého k zemi meteoritem. Šlo o hru slov. Papež je nástupcem sv. Petra a Petr to je podle Bible skála, která může zavalit i nositele moci. Incident jen pomohl Cattelanovi k mediálnímu úspěchu. Papež byl záhy vystavován i na Benátském bienále.

Cattelan iritoval i Němce. Vytvořil sošku Hitlera, který kajícně klečí a zbožně se modlí. Póza připomíná slavnou fotografii kancléře Willyho Brandta před památníkem Varšavského ghetta. Reprodukci Hitlera uveřejnil předloni německý časopis Art s titulkem: Jak daleko může umění zajít? Provokace sochaře Maurizia Cattelana! "Moje sochy nejsou cynické. Tak cynické, jako naše doba, ani nemohou být," odpovídal umělec.

Útoky na umělecká díla se konala i v minulosti

Izraelský ambasador se svým činem připojil k početnému seznamu těch, kteří z politických, ideologických i náboženských důvodů atakovali umělecká díla. Historicky prvním ničitelem byl vůdce Keltů Brennus, který v roce 279 před naším letopočtem dobyl řecké Delfy a důkladně tu zničil antické sochy, protože mu připadaly příliš lidsky vyhlížející, než aby oslavovaly skutečné bohy.

Umělecká díla byla atakována i v moderní době. Ať už z příkazu stalinistických nohsledů, nacistických fanatiků, kteří moderní umění označili jako zvrhlé a pálili knihy, což později parafrázoval Blixa Bargeld, či maocetungových kulturních revolucionářů anebo nedávno islámských fanatiků z hnutí Tálibán, kteří odstřelili obrovské sochy Buddhy vytesané do skály.

Útoky na umění ale podnikali na Západě i jednotlivci. V londýnské Národní galerii napadla v roce 1913 Mary Richardsonová obraz Venuše od Velázqueze sekáčkem na maso. Vybrala si nahou Venuši, protože v jejím pojetí představovala symbol role, jakou muži přiznali ženám ve světě, který sami řídí. Podnětem k činu bylo zatčení Emmeline Pankhurstové, britské aktivistky v boji za práva žen. Dáma našla pokračovatele. V roce 1958 napadl dlátem malbu Rafaela v Miláně muž s výkřiky Ať žije italská revoluce!

Vodičkovi následovníci

I Česko v tomto ohledu proslulo. Už radikální kališníci ničili náboženská díla. V roce 1504 se v kostele sv. Havla vrhl krejčí Vodička na jeden z dřevěných oltářů, shodil z něj plastiku Krista, a to tak razantně, až se z ní odlomila ruka. Jeho kolega neznámého jména, ale povoláním kolář, začal dřevořezbu mrskat bičem na křičet, aby se vrátila zpět do lesa. Oba byli odsouzeni k týdnu vězení.

Po rozpadu Rakousko Uherska byl také stržen Mariánský sloup v Praze za Sterém městě

Ani obnovení demokracie v roce 1989 nepřineslo toleranci. Michal Machat a Martin Velíšek se v roce 1992 proslavili tím, že jejich výstavu chtěli cenzurovat představitelé katolické církve, protože jejich pojetí náboženských výjevů se jim zdálo jako provokace.

Stranou občas nezůstanou ani politici. Před několika roky podali výtvarníci Ivan Tlustý a Tomáš Tichý u městského soudu v Karlových Varech žalobu na primátora Igora Saviče a členy rady města, kteří začátkem května nechali bez předchozího vyrozumění umělců odstranit z lázeňského centra jejich sochy. Díla odvezla a následně znehodnotila úklidová firma, specializovaná na likvidaci odpadků.