Hlavní obsah

Prahu navštívila prodejní výstava uměleckých děl, která tu ještě nebyla

Právo, Petr Kováč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Poklidnou letní pražskou kulturní sezónu rozvířila prodejní výstava, která tu ještě nebyla. Galerie Miro ve spolupráci s berlínskou Galerii Machaela Haase nabízí v areálu Strahovského kláštera vybraný soubor klasiků moderního evropského a amerického umění 20. století.

Článek

Nejde o grafiky, jak u nás bývá často zvykem, ale o unikáty: obrazy, akvarely a kresby. Jejich hodnota je oceněna na tři čtvrtě miliardy korun. Z obrazů tu třeba najdeme zátiší otce kubismu Georgese Braquea, Cézannovu podobiznu vlastního syna Paula, autoportrét zakladatele metafyzické malby Giorgia de Chirica, oživlé trávy dadaisty Maxe Ernsta, surrealistickou krajinu René Magritta, portrét Rosy od Paula Kleea a akrylový skvost Andy Warhola představující čínského vůdce Maa.

A k tomu němečtí expresionisté, francouzští fauvisté i představitelé anglického a německého pop-artu a také postmoderny. Ceny za jedno dílo se pohybují v desítkách miliónů korun.

Výstava v Galerii Miro, která bude otevřena do konce září, nechce být nějakým objevem nových stylových problémů a vzájemných vazeb, které nově vybádali historikové umění. Dává šanci českým a moravským sběratelům, aby své kolekce klasiků avantgardy obohatili tvůrčí konfrontací domácího umění s tím nejlepším, co v evropském a americkém umění vzniklo ve 20. století.

Rozdíl není v kvalitě ani stylu

Za posledních dvacet let vznikly u nás často až udivující soukromé kolekce klasiků moderního umění, ale jen málokdy mezi obrazy Jana Zrzavého, Toyen, Emila Filly nebo Františka Kupky najdeme malby jejich vrstevníků, jakými byli Georges Braque, Ernst Ludwig Kirchner, Giorgio de Chirico, Marc Chagall či René Magritte. Nedávno na výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku visel Kupkův akt v sousedství obrazů Kandinského a bylo to úchvatné setkání. Na letošní přehlídce evropské avantgardy ve Vídni byl obraz Emila Filly umístěn mezi zátiším Georgese Braqua a futuristickou kompozicí od Giacoma Bally, a rané dílo Antonína Procházky tam bylo konfrontováno s ruskou avantgardou, zejména s Alexandrem Rodčenkem.

Každý divák mohl v New Yorku i ve Vídni spatřit, že mezi nimi neexistuje žádný rozdíl ve výtvarné kvalitě ani v osobitosti stylu. Ba, co více, Filla ještě výrazněji zazní v dialogu s Braquem a Toyen je ještě originálnější, když vedle ní pověsíme skvostné plátno Magritta. Umění bylo a je vždy o dialogu, o dialogu mezi umělci a diváky, ale také o dialogu i mezi obrazy a tvůrci samotnými. Zatím se však v Praze klasikové moderního umění prodávali jen málokdy a výjimečně. Pokud se však dostali na aukci, pak u domácích sběratelů zabodovali. Třeba Oskar Kokoschka se vydražil za 19,5 miliónu korun a Georges Braque za 11,5 miliónu – obě díla nabídla aukční síň 1. Art Consulting Brno-Praha v roce 2008.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám