Hlavní obsah

John Malkovich: Nesnažím se za každou cenu něco sdělovat

Právo, Kateřina Farná

Umělci jsou lidé nestálí a rádi experimentují. Někdy jim to vyjde, jindy se do úst úporně tlačí věta: Čerte, drž se svého kopyta! Radikální tvůrčí posun nedávno zkusil světoznámý módní návrhář Tom Ford, jenž natočil drama Single Man s Colinem Firthem a Julianne Moorovou v hlavních rolích. Rozhodně nešlápl vedle, jeho debut byl opěvován a nominován na Oscara.

Článek

Opačným směrem se před lety vydala neméně slavná osobnost, americký herec, režisér a producent John Malkovich. V roli módního návrháře se představil na letošním karlovarském festivalu, kam přivezl novou kolekci pánského oblečení.

Kde jste se při navrhování inspiroval?

Nepatřím k lidem, kteří se snaží za každou cenu něco sdělovat, moje kolekce nemá žádné speciální poselství. Zkrátka dělám módu. Inspiruje mě to, co kolem sebe v životě vidím, kde pracuji, kde cestuji, prostě všechno.

Proč jste nazval tuto kolekci Technobohemian?

Je to fráze, kterou jsem četl v knize Simone Ramilliho, a jež dosud bohužel nebyla vydána. Technobohemian znamená přeneseně životní styl člověka nového milénia, umění moderního života.

Zaujalo mě, že jste jen nepropůjčil své jméno módnímu domu, ale vytváříte všechno od kreseb po výběr látek. Jak jste se to všechno naučil?

Léta jsem se zajímal o látky, sbíral jsem je a také jsem dělal kostýmy pro řadu inscenací. Tohle je moje patnáctá kolekce a stejně jako u řady jiných věcí jsem se učil za pochodu, tím, že jsem to dělal.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Slavný herec věnoval jedno z triček do festivalové soutěže.

Kterého z významných návrhářů oceňujete?

Nemám moc času sledovat práci ostatních, ale pracoval jsem s řadou významných autorů i jako model – například pro Pradu, Comme des Garçons nebo Christiana Louboutina, ten je můj přítel, a pro návrhářku Bellu Freudovou jsem produkoval tři filmy o její módě. Několikrát jsem se setkal také s Valentinem. Viděla jste o něm dokument Valentino: Poslední císař?

Bohužel ne.

To je škoda, je krásný.

Módní návrhářství je spíš váš koníček?

Koníček?! To vůbec ne, v současné době tím trávím spoustu času. Navrhuji oblečení, protože se potřebuji vyjádřit i jiným způsobem, a jsem vděčný za to, že můžu v sobě rozvíjet další stránky. A kdybych nedělal tohle, asi bych se pustil do něčeho jiného.

I když většinu času žijete v Evropě, hodně času procestujete. Našlo by se nějaké město, které vám, i co se módy týče, učarovalo?

Nemám jedno město, docela mě zaujaly Japonsko a Čína. Je ale jedno místo, které je pro mě výjimečné kulturou a historií, a to Vídeň, kde se zrodila moderna – nejen ve výtvarném umění, hudbě a literatuře, ale také v žurnalistice, vědě a řadě dalších odvětví.

Vaši elegantní a ležérní módu ve Varech nepředváděli modelové, ale herci jako Pavel Liška nebo Jan Budař. Proč?

Protože většina lidí rozhodně nevypadá jako modelové, ani se mi nelíbí, jak chodí třeba manekýny. Preferuji přirozenost a většina lidí nemá 180 centimetrů a čtyřicet kilo. Už jsem absolvoval několik přehlídek jako model, kde jsme se sešli nejrůznější umělci, a bylo to fajn. V módní branži, do které se opravdu nepočítám, jsem potkal spoustu ujetých lidí, i když nerad zobecňuji. S herci je větší sranda.

Nepochybuji, že oceníte osobitý design a umění. Prozradíte, jak jste si zařídil interiér domu – je to minimalistický, rustikální nebo eklektický styl?

Ve svém domě ve Francii jsem si spoustu věcí vybral sám, ale nevím, jak bych ten celek nazval. Možná je to mix, eklektický styl. Mám rád období od padesátých do sedmdesátých let, ale dům jsem si v tomto stylu nikdy nezařídil.

Ještě pojďme k filmům. Herec John Turturro na karlovarské tiskové konferenci mluvil o konci filmů „střední velikosti“. Stejně jako on jste se objevil v kasovních trhácích jako Transformers 3 i v nezávislých snímcích. Sdílíte jeho názor?

Ano, střední filmy jsou pryč. A co se týče mého, řekněme, záběru – chci dělat filmy, na které lidé budou chodit, nejen proto, abych mohl dotovat svůj život, ale i svou módu a produkovat filmy jako Libertine, Juno nebo dokument Cesta domů. Transformers byli velká zábava, často takové nabídky nedostávám…

Opravdu?

Ano, ale nestěžuji si, na svět velkého amerického filmu moc napojený nejsem. Ani nežiju v Hollywoodu a řadu trháků jsem nedělal s Američany, Con Air třeba natáčel Angličan Simon West. Neptám se, jak se stalo, že jsem se k těm filmům dostal, zkrátka jsem měl většinou štěstí na příležitosti, a kdyby tomu tak nebylo, určitě to nebude mít nic společného s žánrem.

Nezáleží na tom, jestli děláte francouzský nebo americký snímek, důležité je, jak je dobrý a s jakými lidmi spolupracujete. Člověk si zkrátka vybírá z toho, co mu život přinese.

Reklama

Související témata:

Související články

Král jelenem na plzeňském Divadelním létě

Třetí Divadelní léto pod plzeňským nebem nemá sice ambice jako Shakespearovské slavnosti s inscenacemi stále nákladnějšími, šířenými od Prahy přes Brno až po...

Výběr článků

Načítám