Jaké to je hrát v Grinderman?

Ellis: Je to skvělé, fantastické. Pro každého to bylo nádherné překvapení. Začalo to jako nápad a nakonec z toho vzešlo něco úplně neočekávaného, použili jsme odlišné prostředky, odlišnou energii.

Můžete to nějak přiblížit?

Ellis: Tím nápadem bylo vydat se do oblastí, do nichž jsme obvykle nezamířili. Chtěli jsme vidět, co se stane, když půjdeme dál. Všichni jsme byli členy Bad Seeds, kde to fungovalo velmi dobře, bavilo nás to, ale byla tu zajímavá možnost fungovat jako menší kapela, být sevřenější a mít hodně odlišný zvuk.

Dokonce jsme začali hrát na jiné nástroje, tedy já a Nick, Jim dál hrál na bicí a Martyn Casey zůstal u basy. Začali jsme hrát jiné věci. Zvuk byl velmi odlišný. Logicky dalším krokem bylo zjistit, kam to může dojít, tak jsme natočili první album. Ale taky to mohlo skončit tak, že by z toho nic nebylo.

Grinderman zní velmi syrově.

Ellis: První deska ano, druhá už není taková, víc jsme o něm uvažovali. První deska byla jako exploze paniky, byli jsme plní vášně, bylo to opravdu hodně nervní.

Oba máte za sebou dlouhou kariéru. Když jste pracovali na Grindemanovi, čerpali jste z nějakého přístupu, který jste použili dříve?

Sclavunos: To je hudba, kterou jsme mohli být schopni vytvořit až nyní po mnoha letech hraní. Jsou to naše akumulované znalosti, jak se v hudbě vyjadřovat. Není to něco, co bychom už udělali kdysi jako teenageři.

Máte dvě alba, jste na turné. Znamená to, že projekt bude pokračovat.

Sclavunos: Není důvod, proč by neměl.

První album působilo jako jednorázový projekt

Sclavunos: Jak už Warren řekl, my jsme nevěděli, co z toho vzejde. Nevěděli jsme, jestli to, co děláme, je dobrý nápad, nebo ne. Z naší strany tam nebyly žádné předpoklady, jestli z toho bude album, kapela, nic...