Má to své opodstatnění. Švandrlíkova knižní předloha Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky z roku 1969 (tvůrci se nechali inspirovat i díly Říkali mu TerazkyPět sekyr poručíka Hamáčka) získala statut kultovního čtiva. Navíc se na začátku devadesátých let velmi dobře uvedl stejnojmenný film Zdenka Sirového. Byl by hřích v tak čistě zametené startovní pozici zmeškat výstřel.

Srovnání s filmem se nelze vyhnout

Přesto se režisér Juraj Herz a scenárista Martin Bezouška dostali do nelehké pozice. Aby uspěli musí se hned v úvodu popasovat s logickou tendencí diváka poměřovat výkon jejich s výsledkem tvůrců zmíněného celovečerního filmu. První díl ukázal, že se k tomu zhluboka nadechli a vykročili levou. Pro štěstí...

Mezi hereckými představiteli ani jedna tvář neodpovídá té filmovému. Pojítkem jsou pouze Švandrlíkovy knihy a osoba kameramana Jiřího Macháněl. Ostatní jsou noví, částečně velmi neokoukaní.

V této atmosféře vyšli z prvního dílu jako vítězové Andrej Hryc coby představitel Terazkyho a Vítězslav Jandák jako kapitán Ořech.

Excelentní Hryc a Jandák

Hryc pojal svou roli po svém. Vizuálně odpovídá představě o poněkud natvrdlém venkovanovi odkudsi ze Slovenska, který se nejrůznějšími nedopatřeními dostal k hodnosti kapitána, má ale stále svůj omezený pohled na svět a s dětskou otevřeností jej podstrkává nic netušícím kolemjdoucím. Má také svůj neohrabaný humor, z tmavých kukadel mu vytéká intelektuální čistota, jeho fórky jsou ukázkově komunální, vulgo "dlažební", ovšem v kontextu úsměvnosti příběhu fungují ony i on sám bezvadně.

Hned zkraje zaujal pozici poplety, kterého je divákovi trochu líto, ale nemá o něj vlastně strach, protože vzhledem ke své fyziognomii přežije zlobu nadřízených i ústrky podřízených. Hryc šanci uchopil za pačesy: už v prvním díle se postavil minimálně do shodné linie se stejně disponovaným Pavlem Landovským.

Vítězslav Jandák je figurka k pohledání. Když se zrovna nepromenáduje v nějaké erotické silvestrovské show a vzpomene si na svůj nesporný komediální talent, může vzniknout další skvěle odvedená karikatura vojenského blba, jak si předloha žádá. Bezmocného ve své tuposti a kouzelného hrom do police. Když v kostele na kazatelně oplakával úmrtí soudruha Stalina, byl k zulíbání.

Spolu s Hrycem opanovali první díl, ti ostatní se zatím, když už jsme u té sportovní terminologie, rozcvičují v teplákové soupravě z padesátých let, tedy s gumičkou zachycenou za chodidla.

Sprosťák i alkoholik

Boleslav Polívka v roli poručíka Hamáčka nedostal mnoho prostoru a dominoval pouze jako zpiťan první třídy, zralý minimálně na léčení, spíše ale na plný invalidní důchod. Jeho chvíle jistě přijdou a stejně se lze těšit na okamžik, až rozepne dosud povadlá křídla herecká urozenost Karla Heřmánka v roli kapitána Honce. Ten po prvním pokračování vede pomyslnou tabulku sprosťáků, zatímco Hamáček vévodí alkoholikům.

Kaiser, Holub i Liška teprve hledají

Se svou rolí trochu válčí Oldřich Kaiser v roli poručíka Troníka. Jako muž mnoha tváří působí dojmem, že hledá tu pravou a čertovsky se obává, aby to nebyla plastika. Jeho pozice je těžká, Troníka ve filmu nezapomenutelně ztvárnil Miroslav Donutil a na Kaiserovi je, aby jej obešel a vytvořil Troníka originálního, svého.

Podobně zatím dopadají i Kefalín Radka Holuba, Ciml Pavla Lišky, nadporučík Pecháček Petra Rychlého či Vločka Lukáše Vaculíka. Neslaní nemastní, zato nažhavení.

Zanedbatelné bodové hodnocení sesbírali představitelé vojáků "pétépáků". Jasánek, Vata, Macháček, Voňavka, Kotlár, Štětka či Šternberk se sice představili v dlouhatánské "seznamovací" scéně na buzerplacu (což k úvodnímu dílu patří), ovšem herečtí nositelé jejich příběhů netrpí nepřehlédnutelnou výrazností, spíše ji snaživě hledají.

Karty jsou nicméně rozdány. Tušíme, co je kdo zač (když ne z televize, pak z knihy), dočkali jsme se několika velmi povedených gagů (třeba Stalinovy smrti) a režisér Juraj Herz na tiskové konferenci slíbil, že další díly nabídnou kromě humoru i jemné erotické scény.

Ne že by to byl hlavní tahák, jenom je potěšitelné, že se z oprýskaných kasáren dostaneme třeba také pod peřinu.

Černí baroni, 1. díl: Terazky přichází
ČT1, 19. 1., 20 hod
Scénář: Martin Bezouška, dramaturg: Josef Souchop, hudba: Míťa Denčev, kamera: Jiří Macháně, režie: Juraj Herz, hrají: Andrej Hryc, Boleslav Polívka, Radek Holub, Vítězslav Jandák, Karel Heřmánek, Oldřich Kaiser, Pavel Liška, Tomáš Töpfer, Petr Nárožný, Lukáš Vaculík a další.