Nová CD - Brian Eno, Digitalism, Sepultura a další

Na dalším zápisu do hudební historie spolupracoval slovutný anglický producent, skladatel a muzikant Brian Eno s Rickem Hollandem. Poprvé spolu nahrávali už v roce 1990 a práce na novince Drums Between The Bells začaly již v roce 2003. Prolínali ji ovšem psaním nových kompozic jak pro toto album, tak i pro jiné interprety. Poslední skladbu spolu nahráli na začátku letošního roku a nyní tak do světa vysílají nahrávku z oblasti experimentální ambientní hudby, která nabízí různorodé elektronické zvuky, zajímavé aranže a tak trochu i nudu proto, že je až příliš monotónní.

Warp Records

Jens Moelle a Ismail Tüfekci, tedy německé elektropopové duo Digitalism je zpět. Po úspěchu debutového alba Idealism (2007) bylo považováno za možného nástupce slavných Francouzů Daft Punk. Tuto pozici sice nevyužilo, ale nyní se ji pokouší znovu dosáhnout. Na novince I Love You, Dude je deset skladeb, přičemž pod Forrest Gump se jako spolutvůrce překvapivě podepsal Julian Casablancas, zpěvák amerických The Strokes. Vliv to ale na celkové vyznění nemá žádný, naopak je škoda, že ze zvukové databáze kapely zmizel agresivní rukopis, připomínající skoro až punkové postupy. Nové album je příliš poklidné na to, aby kapela mohla pomýšlet na lepší statut, než momentálně má.

V2 Records

Andreas Kisser a Paulo Pinto Jr., dva zbylí členové z nejslavnější éry brazilské thrashmetalové formace, dokazují na nové desce, že smršť v notách umí stále obstojně. Brazilská kapela se přesunula do oblasti koncepčních počinů. Kairos znamená v řečtině „souběh šťastných okolností“, a to téma je pro kolekci ústřední. Formace je nadále v textech silně sociálně smýšlející, a byť už nevládne takovou sebejistotou jako v devadesátých letech, nahrávku stojí zato slyšet a posoudit.

Nuclear Blast

Losangeleští Toto přišli na svět v roce 1977 jako na svou dobu progresivní hardrocková kapela. Postupem času se do jejich zvuku vkládaly prvky soulu a popu, k čemuž přispělo i to, že podobně laděné skladby měly u posluchačů největší ohlas. Kompilace In The Blink Of An Eye má sice v podtitulku vepsáno, že nabízí hity z let 1977 až 2011, pravda je ale taková, že z nultých let na ní není ani nota. Všech šestnáct vybraných písniček vzniklo před nimi, což však neznamená, že si člověk pár skvělých kousků s chutí připomene. Toto se loni po dvouleté pauze vrátili na scénu a opět fungují.

Sony Music

Když se zpěváka, kytaristy a klávesisty (v jedné osobě) Bena Gibbarda a baskytaristy Nicka Harmera ptali, jaké sedmé album americké indierockové kapely bude, dostalo se jim odpovědi, že ne tolik kytarové, spíše ve stylu nahrávek Briana Enoa. Výsledek tomu odpovídá a je zřejmé, že Death Cab For Cutie své fanoušky trochu zaskočili. Deska vznikla za sedm měsíců v kalifornských a vancouverských studiích, charakterizuje ji jistá energická umírněnost, zajímavé instrumentální pasáže i zvuky a třeba i to, že Gibbard svůj hlas často užívá jako další hudební nástroj. Nesporně si nicméně zaslouží pozornost, protože i přes avizovaný posun patří k nejlepším, jaké tahle parta nahrála.

Warner Music/Supraphon