Novinkou Letních shakespearovských slavností v Praze je komedie Zkrocení zlé ženy. Titul pro inscenaci pod širým nebem jistě vhodný, však se také na Hrad vrací již potřetí. Poslední dobou se mu ale u nás nedaří. Jestliže jsem o Zkrocení režiséra Martina Čičváka, jež v únoru uvedla činohra pražského Národního divadla, psala jako o snůšce vtípků svázaných do postmoderní všehochuti, o inscenaci Daniela Špinara to bohužel platí tím spíše.

Ne že by režisér postrádal nápady – ale co s nimi, když je jen vrší jeden na druhý bez ladu a skladu? Na scéně stojí skleník se stromem, na němž zrajou lákavě vyhlížející plody, kolem se povalují bedýnky s ovocem. Nevypadá to špatně, ale k ničemu to neslouží, až na to, že na vysokou polici s ovocem jednou jedinkrát vysadí Petruchio vztekající se Kateřinu. A její melancholický otec Baptista (Oldřich Vízner) poponáší po scéně bezradně v náručí dva květináče. Kdyby byl aspoň vrah, když už je zahradník.

Improvizaci se meze nekladou

Procesem třeskuté karikatury prošli nejen nápadníci Kateřininy sestry Bianky (Lucie Štěpánková), ale všechny postavy, od pánů po sluhy, se křečovitě pitvoří a říci jedinou větu přirozeně mají zřejmě zakázáno.

Ostatně se Shakespearovým textem, seškrtaným na kost, se tu nakládá velmi volně a herecká improvizace je povolena, ne-li přímo doporučena.

Mužný Petruchio (Roman Zach) přichází na scénu jako rocker v černé kůži s kytarou přes rameno, jeho sluha Grumio (Jiří Černý) jako raper, ale i tento motiv záhy vyšumí do prázdna.

Dění na jevišti má rychlý spád

Kateřina (Tatiana Vilhelmová) má na tričku nápis Eat me, ale k sežrání vskutku není, na to je v ní příliš málo ženskosti. A nepomůže jí ani zpěv, motorová pila, ani maska trpaslíka.

Při setkání s Petruchiem to mezi nimi slibně zajiskří, ale na vdavky nadržená Kateřina Petruchiovi podlehne prakticky už při této první přestřelce. A pak už vlastně není proč ani koho krotit. A tak se těžiště od Kateřiny a Petruchia přenáší rychle na veselé panoptikum nápadníků, kam posléze dorazí bezdomovec i mafiáni. Mezitím vystřihnou sluhové pěkný taneček a publikum dirigované Petruchiem si procvičí hlasivky skandováním.

Celé je to možná cool a post, ale nemohu se zbavit dojmu besídky s humorem pouze pro studenty 3. A., případně pro pár spřízněných rodičů a přátel školy.