Až od 16. století se traduje, že autorem snad byl Roger van der Weyden, vedle Jana van Eycka druhý významný představitel vlámské malby.

Zavedenou tradici odvážně porušil až český restaurátor a historik umění Mojmír S. Frinta, působící dlouhodobě na univerzitách v USA. Podle jeho pečlivého bádání nevytvořil mistrovský kus Roger van der Weyden, ale jeho učitel Robert Campin.

Měla to být úplná senzace. Frinta svůj objev uveřejnil v roce 1966 v holandském Haagu. Jeho kniha měla příznačný název Genius Robert Campin. Ale četl ji jen málokdo, a těm komu se dostala do rukou, tomu se názory českého badatele zdály až příliš odvážné. V obrazárně Prado tak nadále vedle obrazu visí cedulka o Rogerově autorství.

Jenže loni před vánoci vydalo v mnichovském nakladatelství Prestel obsáhlou monografii o Robertu Campinovi, kterou sepsal profesor dějin umění a velký znalec vlámské malby Felix Thürlemann a ten dal ve všem Mojmíru Frintovi za pravdu!

Provedl velmi pečlivý technologický a stylový rozbor a jeho závěr zní zcela jasně: veleslavný obraz z Prada opravdu vytvořil Campin, umělec působící v belgickém městě Tournai, které tehdy bylo stejně velké jako Praha. A byl to právě tento umělec, který společně se starším bratrem Jana van Eycka Hubertem založil slávu vlámské malířské školy.

Thürlemann krok za krokem odhaluje obrovský talent tvůrce i jeho pohnuté životní osudy. Ve svém městě se těšil velké vážnosti a respektu, domohl se i bohatství, pracoval pro radnici i místního biskupa. Patřil mezi uznávané učitele malby. Byl však také pěkný sukničkář. Dne 30. července 1432 stanul u soudu kvůli nevěře. Zapletl se s nějakou Laurence Polette, která podle soudců "po léta vedla nepořádný a z normálu vybočující život". Trestem bylo roční vyhoštění z rodného města. Ale na přímluvu mocné hraběnky z Hennegau bylo Campinovi odpuštěno.

Geniální malíř podle zjištění Thürlemanna zemřel téměř sedmdesátiletý, 26. dubna 1445 v Tournai. Snímání mrtvého Krista z kříže patřilo mezi jeho největší díla. Bylo kdysi součástí oltářního celku složeného několika dalších velkých obrazů, z nichž některé se ztratily a jiné dodnes vlastní galerie v německém Frankfurtu nad Mohanem. Ve své době šlo o stejně známou atrakci jako bylo Klanění Beránkovi v Gentu, které namalovali bratři Eyckové. A sám Campin ještě čtvrt století po svojí smrti velmi ovlivnil pozdně gotického řezbáře Víta Stosse, který svým velkolepým dílem v Krakově snad nejlépe pochopil odkaz jeho patetického i lidsky dojemného malování.

Felix Thürlemann, Robert Campin nakladatelství Prestel, Mnichov 2002, 392 stránek, 305 reprodukcí.