Vaše best of album vyšlo trochu nečekaně. Neměli jste dost nových písniček pro řadovou desku?

S nápadem vydat výběrové album přišel náš vydavatel, společnost EMI. My to přijali s úlevou, protože jsme písničky pro nové album opravdu neměli hotové. Naši poslední desku Mlsná jsme vydali před dvěma lety, takže nová v letošním roce by byla logická. Za normálních okolností bychom asi písničky na ni měli, ovšem to bychom nesměli hrát tolik koncertů. Máme na sto vystoupení ročně, což je opravdu hodně velký časový nápor.

Podle čeho jste vybírali písničky, které na albu Unisono jsou?

Dělali jsme to tak, jak to dnes dělají skoro všichni. Napsali jsme na naše webové stránky, ať lidé hlasují. To se stalo. Došlo na sedmnáct věcí plus jednu novinku.

Odpovídá těch sedmnáct skladeb podle fanoušků i pohledu kapely?

V podstatě ano. Výsledek byl vlastně docela jasný, protože na všechny vybrané písničky existuje videoklip. Nebylo na tom nic překvapivého a musím říct, že jsem s výběrem v podstatě spokojený. Kdyby ses mě zeptal, jestli mi na tom albu chybí nějaká srdcovka, asi by mě žádná nenapadla. Musím ale přiznat, že tam přece jenom k malému podvodu došlo. V tom výběru byla i písnička Prase. Nám se ale nelíbí, tak jsme výsledky hlasování trochu zfalšovali a Prase na desce není.

Je tam ale nová písnička Poslední mohykán. Kde se vzala?

Vznikla loni na našem soustředění. My máme neustále rozdělaných asi deset písniček, ale dlouho nám trvá, než jim dáme konečnou podobu. Poslední mohykán byl rozpracovaný nejvíce, proto na něj padla volba.

O čem je?

Je o tom, že čas strašně rychle utíká. Začínám si to uvědomovat nejenom já, ale i spousta lidí kolem. Dost o tom mluvíme, a tak jsem nás tou písničkou chtěl podpořit. Jsme na tom všichni stejně a nejsme v tom spěchu času sami.

Přemýšlel jsi o tom, proč v dospělosti začne čas utíkat rychleji než v mládí?

Přemýšlel, ale k ničemu logickému jsem nedošel. Mám hodně práce od rána do večera, mám rozdělaných tisíc věcí a nápadů, no a do toho si uvědomuju, že jsem možná už v půlce života. To je všechno, na co jsem přišel.

Ubíhá to rychle i vaší kapele. Čeká vás tisící koncert. Jak jej oslavíte?

Oslavíme ho v Úvalech, kde se konává náš festival Ouvalskej bigbít. Umělou trávu házenkářského hřiště pokryjeme gumou a odehrajeme dvouhodinovou show, na kterou si pozveme spřátelené kapely. Zatím nám účast přislíbili Čechomor, Kabát, Medvěd 009, Škwor nebo Chinaski. Chceme také pozvat všechny kámoše, kteří s námi kdy hráli, a také všechny kapely, se kterými jsme kdy spolupracovali. Vše se odehraje 9. září.

Bude to malý festival?

Ne. Naši hosté s námi zahrají na pódiu v našem programu. Nikdo z nich nebude hrát vlastní set.

Co bude po tom?

Dáme si „voraz“. Doteď jsme hráli jako na běžícím pásu, nezastavili jsme se, byli jsme neustále na cestách. Po tom tisícím koncertu se zastavíme, stáhneme se z pódií a budeme se snažit připravit co nejlepší novou desku. Budeme hrát pár koncertů na Slovensku a snad se podíváme i jinam do zahraničí. Doma vystupovat nebudeme. Také bychom chtěli vyjet na soustředění, protože se nám v minulosti osvědčilo. Nejlepší věci v naší kapele vznikají, když jsme daleko od domovů.

Máte za sebou evropské turné se skupinou Levellers. Nepomýšleli jste na to, že byste měli vzhledem k originálnímu zvuku svých písniček hrát v zahraničí více?

My tu šanci trochu zaspali. Měli jsme se do měst, kde jsme před pár lety s Levellers hráli, po roce vrátit a zkusit to zlomit. Osobně si dnes už nejsem jist, jestli bych ještě dokázal vést punkový život na cestách, spát někde po šatnách nebo squatech a celé to dotovat ze svého. To by nás totiž v případě, že bychom se chtěli pokusit v zahraničí uspět, čekalo.

Jaký koncert v historii Divokýho Billa byl podle tebe nezapomenutelný?

Kdysi jsme v obci Chroustavice hráli v takovém středním sále za hospodou. Přišel na nás hospodský, jeho žena, táta s mámou a dvě děti. Ptali jsme se, jestli vyvěsili plakáty, a hospodský nám odpověděl, že ne, že si nás pozval sám, protože nás má rád.