Eva Švankmajerová: Dosud nenamalované obrazy

Obsáhlá sbírka básní naší přední surrealistky, výtvarnice, scénografky a spisovatelky (1940). První oddíl - Samoty a citace - již vyšel samizdatově v roce 1987, ostatní tři - Sen, Jak jen vyzvědět a nejobsáhlejší Dosud nenamalované obrazy - vycházejí poprvé. Některé básně jsou datované (80. a 90. léta, ale i roky 2000, 2002), jiné ne, každá je však samostatným obrazem, zamyšlením, momentkou, někdy i příběhem, občas pamfletem či provokací. Vypjatá představivost, důraz na detail, překvapivá spojení, hutnost sdělení činí z krátkých textů čtenářské dobrodružství, jímž můžete jak v neznámém městě nebo v podvědomí putovat tam a zase zpátky, vždy s novým pohledem, novou zkušeností.

Torst

Tomáš Vystrčil: Litanie

Nezáleží na tom, co k člověku přichází, ale v jakém kontextu. Otázka nezní neublížit vůbec, protože to nejde, ale jak a komu ublížit co nejméně. Nevinným nebo méně vinným či více vinným, přímým viníkům. Vždyť tím, že vinné nepostihnu, postihnu nevinné! ... (12. 1. 1993). Je málo děl v současné české literatuře, která by tak agresivním a současně bezelstným způsobem hledala odpověď na základní otázky o člověku a jeho bytí ve společnosti. Autor (1959) se zajímá o východní filosofii; jeho text je prost fines a pastí dnešního psaní. Diviš to poznamenává v předmluvě: Tento Vystrčilův volní akt neděje se pro slávu a proslulost, ale prostě že tu je síla, která oprávněně chce VEN.

Předmluva Ivan Diviš, Mladá fronta

Jean Echenoz: Jdu

Polární postmoderní detektivka, která byla ve Francii ověnčena dokonce Goncourtovou cenou (1999), přináší v první řadě, řečeno reklamním sloganem, napínavé a inteligentní čtení nejen ze slunné Paříže, ale dokonce i zpoza mrazem stiženého polárního kruhu. Echenoz vtipným a obrazivým jazykem vytváří až filmově stříhané scény a přitom splétá zábavnou kriminální zápletku, v níž se jedná o ztracený poklad se vzácným paleovelrybářským uměním. Jeho svět je plný ironie a vypjaté citlivosti, postavy podané ve zkratkovitých drobnokresbách se pohybují v ostentativním a svůdném cynismu, v "polární pustotě" moderního člověka. Zbytek času je neděle, jejíž plstěné ticho vyplňuje vzdálenost mezi zvuky, věcmi i samotnými okamžiky: bělost zmenšuje prostor a zima zpomaluje čas. (...) Klouby ztuhnou, každého přejde chuť k pohybu, po překročení oné čáry už ani noha nepáchne do tělocvičny, vlastně se všichni soustřeďují na hodiny, kdy se podává jídlo.

Přeložila Jovanka Šotolová, Jitro

David Lodge: Jak se píše román

Deset studií u nás velice populárního britského romanopisce (Hostující profesoři, Svět je malý) a literárního kritika je věnováno známým spisovatelům (např. Graham Greene, James Joyce nebo Vladimir Nabokov), současnému "stavu" románu, pravdě a fikci a problematice tvůrčího psaní: I ta nejsofistikovanější literární kritika pouze škrábe po povrchu záhadného tvůrčího procesu a totéž ze stejného důvodu platí i o těch nejlepších kurzech tvůrčího psaní.

Vybrala a přeložila Renata Kamenická, Barister & Principal