U příležitosti uvedení televizního seriálu Černí baroni jste proti němu jako zástupce Českého svazu PTP velmi razantně vystoupil. Proč?

Nevystupujeme proti dílu jako takovému. Vážíme si práce pana Švandrlíka jako humoristy, jenom nechápeme, proč se vydává za černého barona, tedy "pétépáka", když jím nikdy nebyl. Ve svých knihách o černých baronech popisuje dobu z vlastní zkušenosti, nikoli z pohledu pomocných technických praporů. On byl u technických praporů, a to je zásadní rozdíl.

Myslíte, že je to pro humoristické dílo podstatné?

V PTP byli politicky nespolehliví a v TP byli politicky spolehliví. On si k nim přidal faráře, bohoslovce a další, kteří u TP nesloužili. Míchá do sebe dvě věci. Nám nejde o nic jiného, než aby přiznal, že nikdy nebyl "pétépákem".

Kolikrát jste ho k tomu vyzvali?

Několikrát a nikdy neodpověděl. Nikdy jsme se také nedozvěděli proč.

Co konkrétně vám na knize Černí baroni vadí?

Například velká přítomnost humoru. U PTP zdaleka tolik humorných situací nebylo a ani být nemohlo. Pan Švandrlík dělá ve své knize ze všech důstojníků téměř nesvéprávné osoby, ale ve skutečnosti nám byli někteří bližší, než normální důstojníci řadových bojových útvarů. Mnozí z nich tam byli za trest, to je známá věc, a tu pan Švandrlík přehlíží.

Ale jeho kniha je umělecké dílo s právem přistupovat k věcem z jakéhokoli hlediska.

To chápeme, ale on nemá právo pojmenovávat historickou událost takto nepřesně.

Co by měl pan Švandrlík udělat, abyste byli spokojeni?

Měl by veřejně přiznat, že nikdy nebyl u PTP, že jen cosi popsal z vlastní zkušenosti u TP.

Reakce Miloslava Švandrlíka:

"K tomu lze těžko něco říct," uvedl autor knihy. "Technické prapory byly logickým pokračováním "pétépáků". Když jsem ve třiapadesátém roce narukoval, jinak se jim neřeklo. Byli tam ještě "pétépáci", kteří tam byli třetím čtvrtým rokem. Snažili se nás oddělit, aby nás nekazili, přitom přímo mezi námi v TP byla spousta politicky nespolehlivých lidí, kteří dokonce dodatečně dostali potvrzení, že byli na vojně z politických důvodů a jsou nyní členy Českého svazu PTP. Nemám se za co omlouvat. Nastoupil jsem k pracovním jednotkám, kde jsem byl šestadvacet měsíců, nosil jsem černé výložky, režim byl velice podobný jako u PTP, jenže ne už asi tak krutý, jako byl po osmačtyřicátém."