V pondělí má v pražském Švandově divadle premiéru divadelní adaptace Románu pro ženy v rámci Báječného léta s Michalem Vieweghem. Role Olivera, kterou jste si, jak říkáte, nadělil k 45. narozeninám, kolem vás kroužila už před sedmi lety v případě filmového Románu pro ženy režiséra Filipa Renče. Nakonec ji ale hrál Marek Vašut. Proč to tehdy nevyšlo?

Na to by asi měli odpovědět ti, kdo o tom tehdy rozhodovali. Fakt je, že jsem o tu roli hodně stál. Jednak jsem chtěl hrát ve filmu a za druhé mě ta figura přitahovala, ale producent filmu mi po letech řekl, že jsem na tu roli byl moc mladý. A měl pravdu. Nebyl jsem na ni zralý věkem ani zkušenostmi.

Hrajete ji tedy nyní na divadle. S Vieweghem se znáte, nabídl vám tu roli on?

S Michalem Vieweghem mě spojuje Sázava, kde mám takový baráčíček, kam se uchyluju odpočívat. Pohybuju se v tom krásném kraji pěšky i na kole, sbírám houby, tedy pokud je najdu. Ale protože do města Sázavy moc nepřijdu, tak se s Michalem nepotkáváme. Že by mi zavolal: „Langoši, chci, abys hrál Olivera,“ tak to prostě nebylo. Volal mi producent Ruda Biermann, a jestli se předtím domluvil s Vieweghem, to fakt nevím. Ale nechtěl bych to hrát jen na základě naší „sázavské příbuznosti“.

Oliver je snem každé ženy, zatímco s Pažoutem se nedá žít. Jak se hraje postava obsahující tak fatální protiklady?

Především se hraje daleko hůř než ve filmu, divadlo je ve výběru prostředků omezenější. Takže se snažíme to trpělivě hledat, a vystavujeme se riziku, že každý divák bude v inscenaci hledat svou představu vytvořenou na základě knížky. Tím, že je to celé takzvaně „ze života“, se to ještě komplikuje, protože herec se nemůže schovat za verš nebo masku jako třeba v Mefistovi Klause Manna, kterého hraju v Divadle pod Palmovkou. Ale moc se na to těším. Už proto, že mě láká i spolupráce se Švandovým divadlem.

Čím konkrétně?

Nevím, tohle divadlo na mě vyzařuje nějakou pozitivní energii. Vždycky jsem chtěl táhnout za provaz v týmu, kde se staví repertoár na partě lidí, kteří spolu herecky i lidsky zrajou. Ale je případ Dejvického nebo Divadla v Dlouhé, kde je moje věková kategorie obsazena kvalitními herci. Něco z toho cítím i ve Švandově divadle. A to, že v téhle inscenaci není prakticky nikdo, s kým bych předtím hrál, včetně spolupráce s režisérem Danielem Hrbkem, je pro herce mého věku a zkušeností občerstvující. Třeba Markétu Stehlíkovou a Báru Polákovou jsem vůbec neznal a přitom jsou to talentované a krásné holky.

Když už jsme u krásných holek, jak probíhalo obsazení role Bludičky, na kterou divadlo vypsalo konkurz? Měl jste možnost do obsazení oné „líbací“ scény mluvit?

Tu možnost jsem hned zpočátku odmítl. Jednak bulvár to okamžitě rozmázl, jako že si Langmajer konkursem bude vybírat milenky, a pak mi také začali volat různí známí, jestli bych tu či onu dívku nemohl do té role prosadit. Takže jsem dívky na konkurzu jen pozdravil a výběr nechal zcela na režiséru a producentovi. Dvě vybrané dívky jsem viděl dnes na zkoušce poprvé. Myslím, že je to tak v pořádku.

Román pro ženy se bude hrát i o prázdninách. Necítíte se na konci sezóny unavený?

V téhle sezóně jsem kvůli zdravotním problémům čtyři měsíce vůbec nehrál, takže jsem nabídku na Olivera přivítal, protože čtyři měsíce bez divadla se na volné noze rovná absolutní nule. A jako bonus platí to, co jsem říkal: kde, s kým, proč a co hraju.

Zdravotně jste už v pořádku?

Teď právě by ze mě páni doktoři moc velkou radost neměli, protože už zase jedu na doraz a malinko hazarduju, ale do premiéry to už musím vydržet. Včera jsem musel odvolat pravidelný rehabilitační tréning, protože jsem měl před sebou tři hodiny Mefista a obojí bych, zvláště v tomhle počasí, nezvládl. Těším se, až po premiéře odpadnou zkoušky a budu jen hrát. Mám před sebou plno pěkné práce na celé léto i podzim.

Prozraďte něco.

Michal Viewegh napsal filmový scénář, který má na podzim točit Honza Hřebejk, a já bych v tom měl hrát jednu ze čtyř hlavních rolí. Mezi tím mám malou roli v televizním filmu s Jirkou Strachem a film s prozatímním názvem Hrana, který napsali scénáristé filmu Czech Made Man a odehrává se v podobném prostředí – tam mám zajímavou roli bezskrupulózního, lehce ujetýho chlapa z magistrátu. A ještě mě čeká pár natáčecích dnů ve filmu Marie Poledňákové Líbáš jako ďábel. Většinou jsou to role říznuté sexem, nahotou, erotikou. Tak si říkám, že už bych ve svém věku měl začít hrát nějaké normální lidi, vždyť já se pořád všude jen svlíkám.

A co vás čeká v divadle?

Kromě rolí v Divadle pod Palmovkou a Divadle Palace, kde budu mít v březnu roli ve feydeauovské komedii s režisérem Tomášem Vondrovicem, se ve dvou rolích vrátím po letech do své rodné Plzně – s režisérem Radkem Balašem si zopakuju roli Rupperta von Kratzmar v muzikálu Adéla ještě nevečeřela, a pak jsem dostal nabídku v divadelní verzi muzikálu Nine na roli, kterou hrál Daniel Day-Lewis, krásný charismatický herec, už teď si říkám, že jsem si vyskočil trochu vysoko.