Na vašem čerstvém albu jsou tentokrát ve větší míře i původní písničky, nikoli jen upravené folklórní skladby či tradicionály. Proč ta změna?

My se vlastní skladby snažili dělat i v minulosti, ale nikdy jich na albu nebylo tolik jako na novince. Dost to vyplynulo z textů. Vybrali jsme si například text Putovali hudci, ale věděli jsme, že byl zhudebněn již mnohokrát. Řekli jsme si proto, že se raději pokusíme udělat pro něj novou melodii. Dvě písničky nám také napsal Ivan Tásler ze slovenské skupiny IMT Smile. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsme jako autora použili někoho mimo skupinu Čechomor. Přišlo to všechno tak nějak přirozeně.

Producentem desky je v Americe usazený Ir Gerry Leonard. Jaký byl jeho přínos?

Všechno jsme začali dělat nejběžnější a nejjednodušší formou. Připravili jsme si texty, písničky i melodie pro kytaru, housle a zpěv a odjeli jsme do Ameriky, abychom tam tomu všemu dali finální podobu. Slibovali jsme si, že to bude potřebný krok jinam. V minulosti jsme už nahráli dost alb a je jasné, že se z nás tak trochu stali rutinéři, kteří jedou ve vyzkoušených kolejích. Gerry Leonard nám pomohl v tom, že jsme to dělali jinak. Pod jeho producentským dohledem jsme si osahali věci, které bychom v Čechách za obvyklých okolností asi vyzkoušet nemohli.

Zaskočil vás v něčem?

Když jsme přijeli do New Yorku, zeptal se nás, v jakém duchu má být naše album nahrané – v duchu šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých nebo devadesátých let, anebo jestli to má být nějaký experiment. Spadla mi brada a nevěděl jsem, jak mám odpovědět. Nakonec jsem mu řekl, že by to mělo být standardní s trochou experimentu. On na to pokýval hlavou a řekl „OK“.

V čem se natáčení v Americe na albu podepsalo nejvíc?

Určitě ve zvuku, také přístupem hudebníků, kteří s námi nahrávali. Mám na mysli třeba baskytaristu Tonyho Levina nebo bubeníka Douga Yowella, kterým se naše hudba líbila.

Byla jejich účast na albu finančně nákladná?

Člověk by čekal, že si řeknou majlant. Oni to ale mají rozdělené tak, že když hrají s hvězdou, nechají si to dobře zaplatit, ale když hrají s nulami, udělají to takříkajíc za hubičku. No a my jsme pro ně nuly, takže se to dalo vydržet.

Našel Čechomor během svého pobytu v New Yorku možnost v budoucnu v Americe koncertovat?

Šance je, ale musíme pro to udělat mnohem víc. Jsme domluveni, že zkusíme některé skladby přeložit do angličtiny a nahrát je v té řeči. Nám se ale anglicky zpívat nechce, ani to neumíme. Budeme tedy muset najít nějakého zpěváka, takže je to ještě běh na dlouhou trať. Jsme v situaci, že jsme vydali cédéčko a na podzim bychom chtěli pokračovat v jeho úpravě pro západní trh.

Vydání nového alba trvalo šest let. Proč tak dlouho?

Během té doby jsme se podíleli na řadě jiných projektů, kapela nestála. Pokud jde ale o řadová alba, máme to tak, že se k písničkám neustále vracíme, upravujeme je a zjišťujeme, jestli se nám dost líbí. Tuhle zpětnou kontrolu máme zažitou, dělali jsme ji na všech albech. Tentokrát to ale trvalo trochu déle.

Vyplácí se?

Každopádně. Jsme kapela, která upravuje staré skladby, a to je dost citlivá věc. Kdyby se to nepovedlo, mohli bychom ty krásné písně poslat do kopru.