Představitel hlavní dospělé role Konstantin Lavroněnko snímek doprovodil do Prahy, kde ve čtvrtek zahájil jubilejní 10. ročník Projektu 100.

Čekali jste, že bude mít Návrat takový mezinárodní úspěch?

Ani trochu. Dnes se nás často ptají, zda jsme předem uvažovali o tom, že ho pošleme na západní festivaly, ale nás to ani nenapadlo. Byli jsme šťastni, že ho můžeme natočit a na nic jiného jsme nemysleli. To, co se pak strhlo, se nás už příliš netýká, ale máme z toho radost. Film je prodán do 63 zemí světa, sbírá ceny, ale hlavně má úspěch u domácího publika, což je nejpříjemnější překvapení.

Znamená to, že ruští diváci většinou o národní filmy nestojí?

O nezájem diváků už snad dnes tolik nejde, ti se těch špatných z množství amerických filmů už nabažili a chtějí se vrátit i k ruské tvorbě. Ale distributoři a majitelé kin uvádějí z 85 procent právě tu americkou kinematografii a je nesnadné prorazit. Když jsme se vrátili se Zlatým lvem z Benátek, řekli, že je to vůbec nezajímá. Ale v poslední době se situace přece jen zlepšuje: přesvědčují se o tom, že i ruský film může vydělat.

Tématem filmu je vztah otce a synů, dospívání, odpovědnost i láska. Čím především vás scénář zaujal?

Když jsem ho četl poprvé, zapůsobil na mě kompaktností, tím jak je nesmírně silný jako celek. Mnohoznačný, živý. Odehrává se v realitě, příběh je naprosto srozumitelný, ale přesto si ponechává tajemství. Moje postava je jako kometa, která proletí životem dětí a zanechá v nich stopy, s nimiž se oba chlapci budou muset vyrovnávat. Je to působivá látka a bylo zajímavé, jak hluboce ji chápali i oba hlavní představitelé, kteří byli na svůj věk překvapivě moudří. Když jsme s nimi například mluvili o tom, proč se otec chová k synům tak tvrdě, řekli: protože ví, že má málo času...

Třicetiletý Andrej Zvjagincev byl donedávna neznámý muž. Jak se k mimořádnému scénáři Vladimíra Moisejenka a Alexandra Novotockého dostal a jak jste roli získal vy?

Andrej je původním povoláním herec, který se podílel na řadě nezávislých divadelních projektů. Před časem mu producent Dmitrij Lesněvskij nabídl natočit pro televizi tři krátké filmy a on je udělal tak dobře, že se mu Lesněvskij rozhodl dát větší příležitost.
Já jsem byl jedním z prvních herců, kteří přišli na casting: Andrej mě prý před deseti lety viděl hrát v divadle a pak si na mne vzpomněl.

Ale největší problém byl najít oba dětské představitele. Konkursem prošlo na 600 chlapců a Zvjagincev řekl, že nebude točit, dokud nenajde dva mladé génie. Našel je a je strašnou ironií osudu, že starší z nich, Vladimír Garin, se úspěchu nedožil: náš film se odehrává na loďce a na ostrově, kam hrdinové doplují, a on krátce před premiérou tragicky zahynul na jezeře, když spadl z loďky a utopil se.

Dostal jste po úspěchu v Benátkách nabídky na účinkování v zahraničních filmech?
Zatím se nedá říct, že by se hrnula zrovna lavina nabídek, film se v zahraničí teprve začíná hrát. Doma mi teď nabízejí spoustu televizních seriálů, které odmítám. Těsně před tím, než jsem odjel do Prahy, přišly nějaké zahraniční nabídky, ale ještě nic konkrétního nevím.

Jste připraven na Ameriku?

Je mi jasné, že americké publikum je zvyklé přijímat úplně jiné filmy než Evropané. Zatím je tu zkušenost z projekcí pro novináře, kteří udělují Zlatý glóbus: říkali nám, že film bez delegace nemá naději a my jsme opravdu přijet nemohli. Přesto prý přišlo hodně lidí, sledovali film se zájmem a nakonec už nominace na Zlatý glóbus je úspěch.