Článek
Pracujete jako kurátor v oddělení kresby v newyorském Muzeu moderního umění. Jsou v této sbírce zastoupeni i čeští umělci?
Máme více než deset tisíc exponátů a jsem si jist, že je tam i řada českých výtvarníků – určitě je tam zastoupen Ján Mančuška. Toho jsem zařadil do jedné z nedávných výstav, které jsem kurátoroval.
Co si myslíte o současném americkém umění? Vnímáte nějaké nové silné směry?
Není snadné na tuto otázku odpovědět, protože se musíme na současné americké umění dívat z mezinárodního pohledu. Je extrémně různorodé, najdete v něm všechny způsoby vyjádření – od tradičních maleb a soch přes videa a performance až po intervence do veřejného prostoru.
Můžeme vysledovat podobnosti mezi americkým uměním a uměním v kterémkoli jiném státě z hlediska konceptuálního jazyka nebo narativního rázu. Na druhou stranu jsou čím dál důležitější lokální kontexty, místní reference a osobní vazby.
Myslíte si, že existuje něco jako ryzí americké umění?
Takové označení spíše pomáhá, když potřebujete o něčem krátce referovat, dát něčemu nálepku – je to klasická novinářská zkratka jako „umění v Berlíně, umění v New Yorku, umění v Praze“. Jsou to označení, která toho příliš nevysvětlují, jenže nemůžete říct jen umění, protože to je velmi široký pojem.
Není umění klasicky zavěšené na zdi, zejména v konkurenci multimediálních a interaktivních děl, už minulostí?
Myslím si, že to není pravda. Řada umělců stále maluje, kreslí a dělá sochy klasickou cestou. Například kresby – v mnoha ohledech je to stále nejpřímější, nejjednodušší a nejrychlejší forma, jak vyjádřit nějakou myšlenku.
Existuje samozřejmě mladá generace umělců, kteří mají vztah spíše k moderním technologiím a používají počítač raději než tužku a papír. V umění se však přístupy a formy vrství, vychází ze sebe navzájem. Podívejte se na olejomalbu – je tu stovky let a nevypadá to, že s ní umělci brzy skončí.
Vnímáte nové technologie v umění pozitivně?
Technologie rozšiřují lidské možnosti. V 60. letech a na začátku 70. let bylo video úplně nové, bylo těžké se k němu dostat. Dnes jsou kamery menší a má jich mnohem víc lidí. Je to stejné jako s fotografií – 99 procent všech záběrů nejsou umělecké fotografie ani novinářské, ale jsou to osobní fotografie, které lidé různě zavěšují na internet.
Takže i když žijeme v prostředí, kde máme přístup k tužce a papíru, ne každý o nich přemýšlí jako o prostředcích, jak se vyjádřit, ne každý vidí krásu v jednoduché lince. Je na každém, co si vybere.
Věříte v renesanci papíru a tužky? Nebo je definitivně převálcují moderní přístroje?
Nemyslím si, že je to otázka toho, kdo zvítězí. Síla vizuálního umění je v tom, že klade více otázek, než dává odpovědí. Některá díla nás možná trochu matou, chceme více odpovědí, ale každé dobré umělecké dílo by mělo posouvat hranice, změnit to, co od něj očekáváme, a donutit nás se podívat na sebe, své okolí i historii.