Pamatujete si na svůj první koncert v České republice?

Ano, pamatuji se na něj. Poprvé jsme hráli v Praze na místě jménem Eden. Nebylo to zrovna v centru města. Když jsme tam dorazili, štáb teprve dával dohromady zvukovou aparaturu. My jsme na to koukali a divili jsme se, že na to, že to byl náš první koncert v této zemi, je to docela velký klub.

Promotér nás uklidňoval, že to bude v pohodě. Potom nás kluk, který ten koncert organizoval, vzal, abychom se podívali po Praze, a vyprávěl nám o sametové revoluci. A pili jsme tehdy ve velkém váš slavný nápoj becherovku. Když jsme pak večer vlezli na pódium, zjistili jsme, že je úplně plno. Bylo to skvělé.

Jak se od té doby váš vztah k České republice vyvinul?

Už tehdy jsme věděli, že se sem chceme vrátit. A pokud možno co nejčastěji. Opravdu jsme si to tu oblíbili. Vždy když je to možné, se snažíme, aby den odpočinku vyšel na Prahu nebo alespoň na jiné místo v Čechách.

Podařilo se vám tu vytvořit si zázemí, nebo stále přespáváte v hotelu?

Je to různé. Když koncertujeme každý večer, jsme zvyklí přespávat v našem autobuse. Pokud si vyhradíme den volna, dopřejeme si hotel. Někdy přespíme u přátel. Pokud by se nám někdy podařilo přijet na víc dnů, myslím, že bychom mohli přijet do Úval a pobýt u našich kamarádů z Divokýho Billa. Už jsme je párkrát navštívili.

S Divokým Billem už jste absolvovali několik koncertů v zahraničí. Jak vidíte jejich šanci na úspěch mimo Českou republiku?

Jeli jsme společné turné po Evropě, kde nám dělali předskokany. Na oplátku jsme pak jeli my s nimi turné po České republice. Na tom mezinárodním turné si vedli velmi dobře. Také vystupovali na hudebním festivalu Beautiful Days, který organizujeme. Letos si je opět zveme, takže je jasné, že o nich máme to nejlepší mínění.

Stejně jako vy pořádáte festival Beautiful Days, Divokej Bill organizuje český festival Ouvalskej bigbít. Co ještě máte společného?

Hrajeme podobnou hudbu. Poprvé jsme je potkali na koncertě v Chorvatsku a padli jsme si hned do oka. Líbili se nám. Kapely, které znějí podobně jako my, obvykle nemáme moc rádi. S Divokým Billem si ale opravdu dobře rozumíme. Jsou to dobří lidé. Pokud to bude jen trochu možné a technici najdou dostatek kabelů, aby nás všechny zapojili do elektřiny, zahrajeme si s nimi společně i na českém festivalu Rock for People. Každopádně naše přátelské vztahy jsou už dnes minimálně na stejné úrovni jako hudební souznění.