Článek
Řada obrazů Lucie Skřivánkové jsou deníkové záznamy, které vznikly jako památka na architekturu, jež autorku zaujala, a na města, která se jí vryla do paměti. Právě architektura je častým hlavním tématem jejích prací. Jedním z takových inspirativních míst se pro ni stala i Brazílie se svým tropickým klimatem i velmi soudobou architekturou, která autorce místy připomíná vyobrazení New Yorku.
Učarovalo jí hlavně Sao Paulo, největší město federativní republiky, které má zhruba tolik obyvatel jako celá Česká republika dohromady. „Rio, které jsem také navštívila, ve své tvorbě nepojednávám. Jde o město s obrovským množstvím malých uliček a na -skládaných domů s často špinavými zákoutími, je to pravá živočišná tvář Latinské Ameriky. Zobrazila jsem jen letiště v Riu. Většina mých děl je inspirována Sao Paulem,“ sdělila Skřivánková. Není divu, Lucii Skřivánkovou totiž baví hlavně minimalismus a má ráda spíše monumentální a jednoduchou architekturu.
„Snažila jsem se zachytit pocity z Brazílie, opět jsem na nich pracovala i s fotkami. Nyní je tam ale fotek mnohem méně, fungují spíše jako prostředek pro znejistění diváka, který jej má více vtáhnout do obrazu a umožní ho nechat pátrat po ději v obraze,“ říká o své tvorbě autorka. Obrazy jsou nyní hodně akvarelové a nechávají mnohem více vyniknout barvám.
Skřivánkové učarovala hlavně prostornost a velkolepost měst. „Inspirací pro mě byly otevřené prostory, velká veřejná prostranství i okázale monumentální stavby zvedající se do výšky,“ doplňuje. Na jejích obrazech se tyto budovy tříští a stávají se součástí působivého dramatu, které vytváří dojem, že tyto výškové budovy přímo vybízejí k představě o jejich zániku či pohybu. Barevná explozivní kompozice s deformovanou perspektivou jako by měla za své hlavní téma určen velký třesk, který mění statickou podobu budov. Tématem je i bouřka v ostrém kontrastu se slunečností, kterou autorka podtrhuje explozí zářivých barev na plátně.
Cesta do této exotické země změnila i autorčin přístup k malbě. „Odjela jsem do Brazílie na měsíc, po návratu jsem začala mít pocit, že je zde všechno malé, takže jsem si pronajala větší ateliér a nechala si udělat větší plátna,“ vypráví malířka. Skřivánková ve své tvorbě vytvářela i zcela maličké obrazy o rozměrech cca 10 x 10 centimetrů. Nyní se vrhla na větší plátna a jako hlavní výrazový prostředek si vybrala barvu – zvolila jasnou modrou barvu, která je symbolem volnosti, nebe, oceánu, otevřeného a širého prostoru.
„S modrou barvou pracuji opravdu velmi intenzivně, koupila jsem si modré pigmenty – všechno, co nyní dělám, obsahuje alespoň z části modrou.“ Lucie má ostatně na sobě v den našeho setkání modré náušnice i tričko s motivem kolibříka – opět v modré.
Nové obrazy autorky jsou tvořené s větší lehkostí a velký prostor dostává akvarelová technika. „V Brazílii jsou všichni mnohem klidnější, méně se stresují, život je tam uvolněnější – i to mne inspirovalo,“ říká umělkyně.
Po návratu z Brazílie se Skřivánková nechává nyní inspirovat i architekturou, ve které se bezprostředně pohybuje – jde o funkcionalistickou budovu Paláce Elektrických podniků s adresou Bubenská 1. „Maluji pohledy z druhého patra dolů do dvorany, baví mě kontrasty živých rostlin a betonu,“ vysvětluje.
Brazilské obrazy Lucie Skřivánkové jsou k vidění na veletrhu ArtPrague, veletrhu současného umění do 12. června. Objekty autorky budou k vidění i v Bubenské – tam bude tato zatím veřejně neznámá poloha autorky představena zhruba měsíc.
V galerii Orlovna v Kroměříži proběhne společná výstava, na níž budou autorčina díla také zastoupena. Expozice ponese název „Kromě Alenky – říše za zrcadlem“ a potrvá od 15. srpna přibližně měsíc. V Německu, v městečku Neustadt a. d. Donau se od konce července Skřivánková představí na samostatné výstavě prostřednictvím výběru obrazů za poslední roky. Její tvorba bude k vidění necelé tři týdny.
