Jak jste spokojen s natáčením v Praze?

Spolu s producenty Georgem Lucasem a Rickem McCallumem jsme tu od neděle do pondělí do noci natáčeli v Rudolfinu moji hudbu k filmu Red Tails. Česká filharmonie byla výborná a spolupráce skvělá, jsem z ní nadšen. Jsou to skuteční profíci, kteří mohou zahrát cokoliv na nejvyšší úrovni. S orchestrem ještě účinkoval i třicetičlenný sbor.

O čem bude snímek? A jak byste hudbu k němu popsal?

Film, který se před dvěma lety natáčel i v Česku, režíroval Anthony Hemingway v produkci George Lucase a vypráví o afroamerických pilotech sloužících v americké armádě za druhé světové války. Hudba k němu je vícevrstevná, je jak dobová s využitím písní a rytmů, tak ve stylu typické filmové hudby s mnoha smyčci. Jsou v ní ale i dlouhé partie pro bicí, afro i kubánské motivy a velké sbory zpívané beze slov.

Dostalo se i na vaši trubku?

Až úplně na závěr jsem si zahrál jako určitý bonus menší sólo k hudbě podkreslující titulky. Jinak přenechávám vše vašim hudebníkům.

Pro Afroameričany je příběh určitě přitažlivý.

Nejen pro ně. Samozřejmě že ho chápeme i jako určité splacení dluhu zejména, když se o těchto pilotech dlouho nemluvilo a mladá generace o nich nic neví. Přitom takových jednotek bylo za války více, třeba Buffallský pěší pluk. Ale příběh i vše, co tito černí piloti dokázali, zdůrazňuje, že oni se na prvním místě chápali jako Američané bojující za svobodu proti nacismu a až na druhém jako černí Američané.

Jak se vám pracovalo se slavným producentem Georgem Lucasem, režisérem Hvězdných válek a jiných hitů?

Skvěle, je to člověk, který rozumí věci, dává prostor svým spolupracovníkům, a já jen doufám, že jsem ho nezklamal.

Kolik máte za sebou filmů, k nimž jste skládal hudbu?

Tak mezi čtyřiceti a padesáti. Začínal jsem s režisérem Spikem Leem koncem osmdesátých let. Dělal jsem pro něj třeba hudbu k filmu Malcolm X nebo Mo’Better Blues, příběh jazzového trumpetisty s Denzelem Washingtonem v hlavní roli. Tomu jsem dělal i kouče, aby si s trubkou věděl rady. Musím ho pochválit, moc jsem ho nemusel opravovat, byl výborný. V posledních letech jsem dělal hodně filmů s Peterem Bogdanovichem a Michaelem Cristoferem.

Co chystáte dalšího?

Pracuji na své první opeře, kterou píšu pro soubor v St. Louis. Bude se jmenovat Fighter a bude o afroamerickém boxerovi Emilu Griffithovi. Píšu i hudbu pro Broadway ke hře Tramvaj do stanice Touha.

Vraťme se k vašemu druhému koníčku. Kromě filmu je to jazz – dokonce se chystáte zahrát i v Praze.

V červenci se vrátím do Prahy se svým jazzovým kvintetem složeným z mladých hudebníků a 6. července zahrajeme na Žofíně na festivalu Prague Proms. Budou to věci hlavně z našeho posledního alba Choices, ale je možné, že uvedeme i další nové věci. Vždy přizpůsobujeme program prostředí, náladě a hodně improvizujeme.

Patříte ke generaci, která vyrostla v 80. letech a přinesla spoustu nového do amerického jazzu. Kdo vás ovlivnil?

Kromě New Orleansu, kde jsem vyrostl a bydlím a kde jsem začínal v hudebním ústavu vedeném Ellisem Marsalisem, to byla hlavně dvě jména – Miles Davis a Clifford Brown, oba trumpetisté. Ale musím citovat Arta Blakeyho, se kterým jsem hrál v Jazz Messengers. Ten mi říkal: „Zapomeň na Davise a Browna. Zaměř se na Blancharda!“