Jubileum Gustava Mahlera bylo totiž hlavní dramaturgickou linkou ročníku.

Berlíňané potvrdili, že neztrácejí všechny přednosti své hry spočívající v celkově nádherném hutném zvuku s převládajícími kouzelnými smyčci, ale i s ostřejším zvukem dechů. V orchestru hostoval i český cellista Tomáš Jamník.

Závěr festivalu byl vůbec plný unikátních zážitků, a to pomíjíme nešťastné extempore s okradením herce Johna Malkoviche, za které festival nemůže. Festival naopak „může“ za páteční navrstvení tří skvělých koncertů v jednom večeru, což se občas přihodí, takže festival konkuruje sám sobě.

Vedle České filharmonie s Pinchasem Steinbergem a Koncertu mladých pěvců Národního divadla s orchestrem Národního divadla a Tomášem Netopilem vystoupil britský Hilliard Ensemble v Národním divadle ve scénickém koncertu Šel jsem do domu, ale nevstoupil.

Za účasti režiséra a německého skladatele Heinera Goebbelse diváci ocenili experimentální kus založený na textech básníků T. S. Eliota, Blanchota, Kafky a Becketta, kde vedle skvělé scénografie nadchl pěvecký kvintet zpívající, hrající a přednášející a capella.

Kvarteto ještě musel rozšířit další člen zpívající místo hlas ztrativšího Davida Jamese, který ovšem zůstal na scéně.