Článek
Komedie se ocitly pod prahem vnímatelnosti recenzentů. Je to přece jen odvar podbízející se nenáročným divákům. Samá šmíra. S tím v Čechách nic nenaděláme.
Ve štítu pokleslost
Se Slaměným kloboukem je to ale jinak: Už v němé éře filmu ho natočil René Clair. K nám ho ještě tři roky před ním v roce 1924 do Stavovského divadla přitáhl Vojta Novák s Vlastou Burianem v roli Fadinarda.
Pro Osvobozené divadlo si vlastní úpravu uňahňali V + W. Později ji Werich na jeviště vrátil jako Helenka je ráda. Slaměný klobouk natočil Oldřich Lipský, a konečně koncem 70. let hru upravil Miroslav Horníček. Jeho verzi hrají teď v Mostu.
Houf významných jmen asi zbloudil vydávajíc za kumšt honičku za secesní pokrývkou hlavy, ozdobenou vlčími máky, na nichž si pochutnal kůň ženicha Fadinarda, pojímajícího choť z lonťácké rodiny zelináře nedejbože nikoli z lásky, nýbrž výhradně k vylepšení situace salónního floutka, tč. v krizi.
Klobouk ovšem patřil paničce odpočívající pod keřem ne sama, nýbrž v leže a obkročmo s důstojníkem hodným přirovnání k balvanovi. A pak se to všechno zamotalo tak, až je to životu nepodobné. A také v Mostu z toho udělali frašku.
Jinde dva, v Mostu šest
Nic v Slaměném klobouku není vedeno pravidly jak psát seriózní umění. Je to vykolejené. Považte! Baronka de Champigni nebo Generál Achille se na jevišti objevují až po přestávce. A situace se uzlí k zbrklosti.
Chtít v Mostu na hercích tempo frašky, to ovšem možné není. Jinde udělají herci dva kroky, oni v dědictví pompézní epochy musí učinit kroků šest. Přesto klobouk dolů před výkony Radima Madeji (Fadinard), Jana Beneše ‚(jeho komorník Felix), Víta Herziny (poručík Tavernier) nebo Miroslava Středy (senilní strýc Vezinet).
Musím kolegy varovat: I v Mostu je to sranda. Tak jen na vlastní nebezpečí.
Městské divadlo Most - Miroslav Horníček: Slaměný klobouk. Režie Milan Schejbal, úprava a dramaturgie Kateřina Fixová, scéna a kostýmy Kateřina Baranowská, pohybová spolupráce Jan Veselý. Premiéra 18. března, psáno z reprízy 16. května 2011.