Od jedenácti hodin před polednem až dlouho přes půlnoc se ve všech prostorách Domu pánů z Fanalu, kde sídlí Centrum experimentálního divadla, v rámci velkolepě koncipovaného mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno střídali hudebníci, zpěváci, výtvarnici… Autoři (Milan Uhde, David Drábek) předčítali dramatické texty. To všechno na alžbětinské scéně.

Hlavním tématem projektu se ale stalo sedm nových her inscenovaných sedmi režiséry ve sklepní scéně, ve zkušebně, ve skladu kulis a v katakombách. Herci zvládli všechno dokonale, neunavitelně, bravurně a pomohli divákům nalézat odpověď na otázku, jestli je vedle politiky i české divadlo v krizi. Chválabohu není!

Maratón nezačal nejlépe. Ryba horí Jána Mikuše v režii autora je obrazná tak, že se v ní téma postapokalyptického božstva a člověčí viny i trestu rozmělnilo do nekomunikativní nesrozumitelnosti. Naštěstí následoval Večer umělců Pavla Trtílka v režii Vladimíra Morávka - nekonvenční obžaloba národa zdecimovaného masmédii v éře konzumního blbství šířeného politiky, rychlokvašenými zbohatlíky a televizemi v jejich službách.

Zvláštní atmosféra scénické črty Daniely Fischerové 12 způsobů mizení aneb Mág v režii Barbary Herzové je iluzionistické šmíráctví ve stínu ideologie dobývání teritoria a drcené nevyhnutelným vztahovým trojúhelníkem. Hraj komedii Karla Steigerwalda odmítli v Praze, protože prý některé herečky, které aktivně přály trest smrti jiným herečkám, se v inscenaci poznávaly. V Brně takové nežijí a Břetislav Rychlík stvořil jeden z nejlepších příspěvků projektu. Mráz při tom po zádech běhal.

David Drábek nejenom četl úryvek z kontroverzní Koule, ve které Barbora Tachecí objevila hommage a Helena Fibingerová. Petr Forman uvedl na scénu své Vykřičené domy, příběh docela obyčejného nezaměstnaného inženýra ve službách umírající zpěvačky… Byl to jeden ze dvou nejlepších příspěvků neděle.

Slabinou naopak byla Žároviště Petra Mašky, nastudovaná Annou Petrželkovou. Další pseudointelektuální nesrozumitelno, do sebe zahleděná hříčka o světě za horizontem.
Vrchol dne? To léto Ondřeje Novotného v nastudování Jana Mikuláška, dnes bezkonkurenční české režisérské jedničky, přineslo do detailu vycizelovaný tvar o vypatlanosti vztahů (nejen) v jedné undergroundové kapele. Máte přitom pocit lehké improvizace. Jsou to vlastně jen „poznámky k nenapsané hře Kurva, Mengele!“