Slovensko má mezi tragikomickou mládeží generací X a 0 mluvčího s pořádně nabroušeným laptopem. Hvorecký, poučen ze studií sociologie i četby kritiků postmoderny, vypovídá ambiciózními tahy o krizi pozdního kapitalismu, pro nějž je "ekonomika estetikou budoucnosti". Navzdory zlé zkušenosti Západu, před jehož konzumním úpadkem nás kdysi varovali Bradbury, Vonnegut a Barthelme a dnes v tom řečí klipu pokračují Coupland s McInerneym a Palahniukem, si v posledním desetiletí procházíme touto nemocí i my.

Ze světa konzumu

Když vyrážíme na nedělní výlet do příměstských center, kde si nákup spíš kupuje nás a kde modelky jsou jen "organizovaná vizuální data", svíráme v rukou místo seznamu potřebných věcí reklamní letáky a těšíme se na nablýskané virtuální barvy tak, jako bychom už ani nechtěli vidět les nebo rybník.

Autorovy postavy, z nichž jedna si dokonce říká Demo, se pohybují jak jinak než v globálním světě, který sice všechno instantně zařídí přes GPRS a o všech všechno ví díky průzkumům spotřebitelovy duše, jenomže ve skutečnosti nepotřebuje být širší než obrazovka a zalidněnější než telefonní budka.

Značkový prostest

Hvoreckého mátohy nacházejí spásu v odcizení a ve vztazích na jedno použití, odkud by sice chtěli zoufale pryč do světa z masa a kostí, avšak záhy narážejí, protože útok nepřítele je frontální a závislost na značkovém životním stylu nevygumovatelná. Vždyť i takový pouliční protest vůči nadnárodním kartelům lze v nejlepší povídce sbírky Brand Party, kde autor zesílil svoje jedovatosti až do grotesky, rozbíjet výklady značkově", pokud se celého monstrpodniku chopí koncern propojený jak s Ya Bastou, tak s výrobcem hamburgerů a pojme ho jako jevištní "projekt".

Detektivní odbočka

Že se sarkasmům na konzumnost a konformitu vždycky nejpřirozeněji dýchalo v poetice science-fiction, dokládá fantazie Nejhorší zločin ve Wilsonově, která se popkulturnímu zaměření zbylých čtyř povídek a novel vymyká tematicky, ne však výrazově.

Honba za satanskými přízraky v Bratislavě, jíž Hvorecký po první světové válce dopřává trochu alternativní historie a rozvíjí v jejích ospalých konturách klasické kriminální schéma s nechutně inteligentním Sherlockem a natvrdlým Watsonem, si nijak nezadá se zápletkami jak z céčkových zámořských filmů. Zároveň však prostředí vykresluje s láskyplným odstupem.

Je tu znát okouzlení Lynchovým a Frostovým Městečkem Twin Peaks, ale také posvěcení maloměsta na Dunaji na zázračný prostor, kterému lze přiznat genia loci. A to rozhodně výraznější, než jaký má Bratislava v unifikované krajině s billboardy.

Michal Hvorecký: Lovci a sběrači
Přeložila Martina Šulcková, Odeon, 256 stran