V roce 1966 letěl Bob Dylan soukromým letadlem s přítelem Robertem Sheltonem, povídali si a Shelton všechno nahrával. Rozhovor však nikdy nevyšel v novinách.

Nahrávka nechává veřejnost nahlédnout do labilní duše superhvězdy, která byla obdivována jako hlas své generace, ale popularitu, dohled médií a očekávání veřejnosti těžce snášela.

Zpěvák na ní přiznal, že byl závislý na heroinu. Mick Brown z listu The Daily Telegraph, který s Dylanem rovněž dělal interview, reagoval překvapeně. Nikdy prý neslyšel, že by Dylan tohle připustil.

"Je neobvyklé, že o tom má mluvit tak upřímně," uvedl novinář.

Na záznamu Dylan mluví i o tom, že ve chvíli, kdy jeho popularita narostla natolik, že ho lidé začali nazývat géniem, přemýšlel o sebevraždě.

"Smrt pro mě nic není, pokud můžu umřít rychle. Mnohokrát jsem si uvědomil, že bych mohl rychle umřít... jednoduše jsem to mohl udělat. Připouštím, že jsem měl sebevražedné sklony, ale překonal jsem to," říká Dylan ze záznamu podle BBC.

Pak ale znevažuje své dílo a opět se vrací k pesimismu.

"Já to beru méně vážně než kdokoliv jiný. Vím, že mi to ani trochu nepomůže do nebe, nedostane mě to z pekelné výhně. Neprodlouží mi to život a neudělá mě to šťastným."