Duchovními rodiči tohoto spojení jsou skladatel a klavírista Emil Viklický (hudba) a především zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková (hudba, scénář, režie). Není to jejich první setkání, dialogu jazzu a folklóru se věnují už dlouhá léta, objevil se i na společném CD Prší déšť z roku 1994, které natočili ještě s Jiřím Pavlicou a z něhož v představení Ej, hora, hora zní některé písně, i když v trochu pozměněném aranžmá, na němž se podepsalo uplynulých osm let tvůrčí spolupráce.

Jazzové trio Emila Viklického (Emil Viklický klavír, Josef Fečo kontrabas a Laco Tropp bicí) na jedné straně jeviště, cimbálová muzika sólistů v čele se Zuzanou Lapčíkovou (cimbál) a Petrem Růžičkou (housle) na druhé a uprostřed tanečníci souborů Břeclavan, Olšava a Včelaran v choreografii Radka Zdráhala, která zachycuje klíčové momenty lidského života lásku, zrození, vášeň, nenávist, smrt, to vše nepopisným, obrazivým způsobem plným humoru i něhy a navíc v nakažlivě temperamentním, herecky živém a radostném tanečním podání.

Rozhovor v hudbě

Viklického jazzové trio vede muzikantsky citlivý dialog s moravským folklórem, jehož hladinu dokáže rozkolísat jazzovým duchem do té míry, že se z primášských houslí stanou jazzové a cimbál pod rukama Zuzany Lapčíkové zní téměř swingovými rytmy, na druhé straně Viklického klavír ožívá harmonickými postupy janáčkovských barev a nebrání se ani tragickému patosu, aby se vzápětí odmlčel a pouze naslouchal čistému folklórnímu proudu, s nímž posléze splyne opět v jedno řečiště. Pro muzikanta je to hudební hostina, ale i divák, který přišel na jen folklórní podívanou a slyšenou, neodejde nespokojený. Lidové folklórní zpívání dobře ladí s mužským vokálním kvartetem v janáčkovsky "zahuštěných" harmonizacích lidových písní, o něze a pohlazení, které rozdává svým čistým hlasem Zuzana Lapčíková, ani nemluvě.

Síla hudby překonala výpadky elektřiny

Ej, hora, hora je představení čiré radosti a krásy. Nic na něm neubral ani výpadek elektrického proudu, který hned natřikrát přerušil pražskou premiéru a účinkujícím jistě zkomplikoval soustředění. Na výsledku to však znát nebylo a při svíčkách provozované folklórně jazzové jamování diváky spíše stmelilo. Teď jen, aby nezůstalo u jediného večera a aby se pro tenhle doušek čisté vody našel prostor k pravidelnějšímu setkávání s pražskými diváky. Štědří sponzoři, neváhejte. Tahle "hora", završená jen díky obrovskému úsilí Zuzany Lapčíkové, její rodiny a přátel, za podepření totiž opravdu stojí.