V severních Čechách svěřili nastudování Radoslavu Tcherniradevovi, který se ovšem dopustil hned několika omylů, jež subtilní téma znevažují. Dokonce i film je vlastně sólem pro dva: mentálně retardovanou Bess a jejího partnera a manžela Jana.

Čistota proti dogmatům

Realizovat komorní téma na obřím mosteckém jevišti, ještě ho rozšířit dvěma prostředími (dům Bessiných rodičů a nemocnice) na rampách před portálem, rozpůlit jeviště vysokou šikmou přístavního mola na pilotech, postaveného na točně jenom proto, aby se mohlo ukázat, že divadlo ji má a že se točí, tomu se říká scénografická nedomyšlenost. Má ji na svědomí Tilo Staudte.

Mystikou pulzující Prolomit vlny může být prvoplánově vnímáno jako provokativní morální zvrácenost: Bess se podřizuje Janovu přemlouvání, aby se bezuzdně oddávala sexu s jinými muži. Zatímco ona je ve vlastní prostoduchosti v lásce ubíjena až k smrti, on se zázračně uzdravuje. Kostýmní úspornosti Eriky Lustové je zbytečně moc.

Film ani dosavadní dvě české inscenace nestojí a nepadají s erotickými scénami. Podstatný je střet duchovní čistoty Bess - dokáže strhnout i Jana - se společenskými konvencemi jejich okolí ovládaného sektářskou kongregací. Za vštěpováním bázně boží uplatňuje pouze vlastní cestu k moci. Lidi odkazuje peklu.

Totalitářské praktiky ve jménu pánaboha vyústily v Divadle P. Bezruče až k protestům halasných obhájců církevních dogmat, kteří kdyby mohli, zapalovali by zase hranice. V Městských divadlech pražských byla tato podstatná kritická linie bytostného liberála von Triera prozměnu zcela protismyslně zrušena.

Znovu Šimíčková

Tcherniradev prokázal necit pro akcentování napřimování charakterů, jež mají sílu lámat vlny. Ještě to podtrhuje nekompatibilní, jako by televizními seriály načichlá hudba Tomáše Alfieriho. Pouhá lehkonohá všehochuť bez tváře...

Přesto je mostecká inscenace pozoruhodná. Přinejmenším hereckým výkonem Martiny Šimíčkové, která zazářila už v Agathonikiadisově Silnici. Její Bess zdobí spontánnost stejně silná, s jakou ji hraje Sylvie Krupanská v Ostravě. Škoda jen, že v Mostě nedokázali umenšit Tcherniradevovo velikášství. Von Trierovi nesluší.

Městské divadlo Most - Lars von Trier: Prolomit vlny. Divadelní adaptace Vivian Nielsen, překlad Pavel Peč, úprava Vlastimil Novák. Režie Radoslav Tcherniradev, scéna Tilo Staudte, kostýmy Erika Lust, hudba Tomáš Alfieri. Premiéra 5. listopadu 2010, psáno z reprízy 11. května 2011.