Cannes je výsluní umění, byznysu a hvězd

Má to jasnou a pochopitelnou logiku: s trháky přijedou hvězdy. Ty zaplní titulní stránky novin, časopisů a hlavní vysílací časy televizí na celém světě a s nimi se (snad) dostanou do povědomí i filmy a jména, o nichž by se jinak nikdo nedozvěděl. Čas od času přitom ale dochází k situacím, nad kterými pamětníci časů, o nichž se říká, že byly zlaté, jen kroutí hlavou.

Přesně před deseti lety se canneský festival doslova otřásl v základech, když se do hlavní soutěže dostala celovečerní animovaná komedie Shrek. Po hlavní třídě Croisette chodily dívky v zeleném a rozdávaly na potkání „šrekovské“ uši, Mike Myers a Cameron Diazová se pyšnili svými hlasy a mluvilo se o tom, že teď už bude všechno jinak – a samozřejmě hůř – a s uměním je konec.

Žádný konec nenastal, letos přijel do Cannes Antonio Banderas se Salmou Hayekovou představit Kocoura v botách, a nikoho už ani trochu nepřekvapilo, že tu tím prezentovali Shrekova následovníka: populární Shrekův kamarád Kocour má svůj vlastní film, který sice ještě není hotový, ale už víme, že do kin přijde 1. prosince a krásná Salma v něm mluví Kitty.

A byl tu i další animovaný hit a jeho hlasové hvězdy: dvojky se dočkala Kung-Fu Panda, její diváci se mohou těšit na další dobrodružství už od 2. června. Ta je tedy hotová a v Cannes se hrála na uzavřené projekci mimo hlavní program. Ve 3D technologii, s množstvím velmi akčních scén, se v ní děti dozvědí, jak je důležité vědět, odkud jsme, kdo jsou naši rodiče a že je třeba se učit sebeovládání, vnitřnímu klidu a disciplíně.

Didaktické ladění filmu je vcelku dobře vyváženo vtipnými situacemi a Angelina Jolie, která mluví tygra a přijela do Cannes s mužem i dětmi, o tom řekla: „Líbí se mi, že film klade důraz na rodinu a že v něm převažuje lidství. I když je tam dost akčních a násilných scén, myslím, že to je hodně motivační – děti to vede k sebekázni a klidnému uvažování.“

S Kung-Fu Pandou 2 vážil do Cannes cestu i Dustin Hoffman, jenž mluví Shifu, a Jack Black jako titulní hrdina Po, který předvedl pozvaným novinářům celou škálu hlasového projevu. Angelina Jolie se svěřila, že její děti KungFu Pandu milují: „A to je co říci, protože když máte doma děti od dvou do deseti let, je těžké najít film, který by je bavil všechny.”

Pozornost se ale navzdory očekávaným hitům soustředí i na mezinárodní soutěž. V té bývají filmy mnohem těžší, závažnější, a když se najde smysl pro humor, přivítají to diváci s radostí i jistou úlevou.

Letos se o to hned v prvních dnech postaral italský režisér Nanni Moretti soutěžním filmem Máme papeže s vynikajícím Michelem Piccolim v titulní roli – i když radost nebo nechuť vůči tomuto filmu měla asi hodně co dělat s tím, jak kdo snáší legraci z církevních institucí.

Film se odehrává v čase volby nového papeže a pohled na kardinály, jak od sebe jako žáčci opisují a jak se všichni modlí „hlavně abych to nebyl já“, může být pro někoho trochu svatokrádežný. Vlastně je s podivem, že mohl Moretti točit na autentických místech ve Vatikánu. „Je mi líto, ale já v Boha prostě nevěřím, přestože jsem k tomu był vychován,“ řekl Moretti a Picolli s neodolatelným úsměvem požehnal návštěvníkům festivalu.

Hlavní událostí pro všechna média byla podle očekávání víkendová světová premiéra Pirátů z Karibiku: Na vlnách podivna. Johnny Depp a Penélope Cruzová tvořili na proslulém červeném schodišti nádherný pár, byli dobře naladění, vstřícní a „pro jistotu“ ujišťovali na všechny strany, že jim to jen dobře sedlo pracovně, ale jinak spolu vážně nic nemají.

Věřme jim to, oba mají sympatické rodiny (on s Vanessou Paradisovou, ona s Javierem Bardemem). A nepochybujme, že přinejmenším pátí piráti jsou na obzoru. Depp sice řekl, že ještě není hotový scénář, ale tím zároveň přiznal, že už se chystá…