Mimo soutěž jste v Cannes představila tragikomedii Bobr s Melem Gibsonem v hlavní roli. Hrála jste v ní a současně jste ji režírovala. Jak jste to zvládala?

Hrát a režírovat zároveň je velmi špatný nápad. Výhoda sice je, že znáte dokonale postavy a víte, jaké má být očekávané vyznění filmu. Špatné ale je, že vás nečeká žádné překvapení.

Jak byste popsala hlavní postavu filmu?

Walter je muž, který si v určité etapě života může vybrat mezi rozsudkem k smrti přes sebevraždu až po rozsudek k životu. Jeho nemoc je psychologické selhání, a pokud bych měla vyjádřit jednou větou hlavní myšlenku, jde o to, že by člověk neměl být sám. Nebo spíš měl by být sám jen tehdy, když se pro to rozhodne. Když to potřebuje. Všichni umělci například samotu milují i nenávidí, protože je na jedné straně skličující, na druhé povzbuzuje jejich kreativitu.

Jodie Fosterová

Jodie Fosterová

FOTO: Archiv, Právo

Váš hrdina se de facto převtělí v bobra – maňáska, který mu přiroste na ruku, mluví za něj, myslí za něj - nemůže se ho zbavit. Jak na váš scénář reagoval Mel Gibson?

Herci mají rádi psychologické role a Mel Waltera opravdu hluboce chápal. Připravoval se na to, že ukáže vnitřní boj člověka se sebou samotným jako něco, s čím má vlastní zkušenost. Hodně jsme o tom mluvili ještě před natáčením.

Pro Mela byl tento film důležitý a vím, že je na něj hrdý. Také jsem věděla, že nebude mít problém s mým režírováním, a jsem mu vděčná za vynikající výkon, který podal.