On sám byl prý vcelku nedávno na jednání v Moskvě a sešel se tam s ředitelkou Puškinova muzea, která také není historičkou umění. A vůbec by prý bylo špatně, kdyby Národní galerii ovládal jen jeden historik umění. Lepší je ekonomický manažer, který si přizve k výstavám odborníky.

Celé tohle vysvětlení mi připomnělo příhodu z nedávných dob Divokého východu. Pověřený ředitel jedné východní galerijní instituce byl pozván na večeři americkým ředitelem jistého muzea a při ní se neformálně domlouvali na spolupráci.

Už nikdy nebyl ve východní instituci spatřen

A onen východní ředitel, neodborník, západnímu řediteli, odborníkovi, navrhl, že výměnou za jinou výstavu by mohla být v jejich galerii třeba americká renesance.

Host se ještě jednou zeptal, jestli slyšel dobře. Když byl ubezpečen, že ano, tak se zvedl a už nikdy nebyl v této východní instituci spatřen.

Nový generální ředitel Národní galerie Vladimír Rösel toho jistě ví hodně o penězích a možná by i věděl, že žádná renesance na amerických prériích nikdy nebyla, nicméně řada výstav a společných akcí se mezi řediteli velkých muzeí a galerií domlouvá zcela neformálně, právě při podobných večeřích či vernisážích. Jakákoli odbornější debata tak bude pro nového ředitele Národní galerie vždy handicapem.

Nerozumím, já jsem jen přes peníze

A výmluva typu „já tomu nerozumím, já jsem tady jen přes peníze“ obstojí na Východě, ale neobstojí na Západě. Možná právě proto nám ministr Besser jako nový vzor představil Moskvu.