Článek
Váš román je až dekadentní obraz anonymního sadistického zla, tolik podobného všemu špatnému v člověku. Je to vaše vidění světa, nebo volání o pomoc?
Přiznávám, že v něm není dán prostor jinému pohledu. Ve skutečnosti tuto jednostrannost nenávidím. Je to velmi ubohý přístup ke světu. Zároveň přiznávám, že jsem chtěl ukázat to zlé, co je v člověku, a nepsal jsem o tom hezkém, krásném a dobrém. Snažil jsem si takovou knížku vyzkoušet a čtenáře takovou jednostranností rozzlobit, vyprovokovat. Když se však podíváme na poslední desetitisíce let, musíme si přiznat, že vidíme mnoho negativního.
Jistě se vám to podařilo, prodalo se víc než tři sta tisíc titulů. Vaše univerzální zlo ničí lidi i zvířata. Milan Kundera kdysi napsal, že člověk nejvíc projevil svou podstatu vůči těm, kdo se nemohou bránit, a to jsou zvířata. Co si o tom myslíte?
Je to velmi rozumný výrok. Lidstvo je dvojznačné. Moje knížka začíná citátem spisovatele Wienera o tom, že se člověk vyznačuje nadřazeností nad všemi druhy, nad zbytkem světa. Víte, my na jedné straně bez mrknutí oka vyhubíme celé druhy, a na druhé straně stavíme útulky pro zvířata, v nichž zachraňujeme kulhavé pejsky, zraněné srnky a kompenzujeme si tak všeobecný pocit viny. Wiener někde také řekl: Dejte člověku moc a on ji hned zneužije. Dejte mu moc nad zvířetem a stane se z něj zrůda. O tom pojednává i moje kniha.
Nejde ale „jen“ o zvířata…
Jistě, onen pocit nadřazenosti, zneužití moci se v dějinách neustále vrací. Když nacisté likvidovali Židy, stigmatizovali je jako méněcenná zvířata. Bylo pro ně pohodlnější takto „zezvířečtělou“ skupinu zlikvidovat. Děje se to i v rasismu, kdy se o někom začne mluvit s despektem, nejlépe jako o zvířeti. Tím je to jednodušší.
Řada vašich próz je plná bolesti, drog, beznaděje. Máte pocit, že člověk nemá naději?
Nemohu s vámi tak úplně souhlasit. Jsem přesvědčen, že v knihách kombinuji závažná témata s humorem. Moje nejpřekládanější kniha Hotel Problemski o azylantech a uprchlících je dosti tristní téma, které je ale vylíčeno s humorem. Samozřejmě alkoholismus je téma, o kterém se špatně píše, a přesto je to viděno s určitým humorem. Nezapomínejte také, že jsem napsal knížku o lásce Paní Verona schází s kopce, kde jsem se snažil vyjádřit víru v lásku. Tato víra mi v současné literatuře docela dost schází.