Článek
Zpěvačka se po American Idolu pustila do úspěšného hudebního filmu Dreamgirls a pak nahrála debutové album Jennifer Hudson, které získalo Grammy. Na druhou desku si nechala více času a pozvala si na pomoc Aliciu Keys nebo R. Kellyho.
Zpěvačka se po American Idolu pustila do úspěšného hudebního filmu Dreamgirls a pak nahrála debutové album Jennifer Hudson, které získalo Grammy. Na druhou desku si nechala více času a pozvala si na pomoc Aliciu Keys nebo R. Kellyho.
Hudba se na ní zcela podřizuje jedinému účelu, aby vynikl její ohromný hlas. Ten má tažnou sílu lokomotivy a není těžké propadnout jeho kouzlu. Jennifer má tu vlastnost, že dobře nazpívá prakticky cokoliv. Na tomto albu téměř vše přesně zapadá do proudu dnešního R, jde tedy o čistě oddechovou záležitost bez velkých uměleckých ambicí. Elektronicky „osolené“ rytmy duní mohutně a dříve či později nastoupí i syntezátorové plochy v pozadí...
Ke konci ale přece jen dojde k jistému odklonu od typicky rádiového materiálu. Jennifer zařadila třeba coververzi Feeling Good. I když má výšky jak břitva, zůstala daleko za geniální Ninou Simone. Zpívá to příliš rychle a kouzlo Feeling Good bylo právě v dramaticky zadrhávané pomalosti a v hloubkách. Následující gospelová Believe ale funguje na 100 %, takže na konci desky převládne přece jen spíše kladný pocit.