Šílený kankán lidské blbosti a surovosti na prknech Divadla Komedie

Tři režiséři (Katharina Schmittová, Thomas Zielinski a Alexander Riemenschneider) se pokusili uvést do Čech Krausovo drama o názorech vybrané společnosti na válku, kterou autor pojmenoval šíleným kankánem lidské blbosti a surovosti.

Jeho obrazy spatřily světlo světa čtyři roky po skončení prvního velkého běsnění, odhalily ale vše podstatné, co přinesou války příští.

Úděsný účin varovného dramatu tlumočí figurky, jež jsou společensky spolehlivě „in“, třeba Vlastenec, chrlící výzvy k nesmiřitelnému boji, sám ale zproštěný vojenské služby (Jiří Štrébl). Nebo Politik, nacvičující divoké projevy, jimiž strhne lid k útokům na nepřítele, v tichu a klidu rezidence (Marek Daniel).

Také ostatní postavy jsou morálně vykolejené. Kaplan (Martin Pechlát) opravuje Ježíšovo naučit se milovat i nepřítele vztažením jeho lásky pouze k jednotlivci, zatímco ve sporech národů se nenávist povoluje. Snad nejsilnější je Zielinského druhá část, kde o válce všichni meldují alkoholem rozjaření v baru.

Nejnemilosrdnější je bytostný žurnalista Kraus k profesi reportérů, kteří pravdu přizpůsobují vlastnímu záměru a květnatosti ve službě ideologie. A jsou schopni opravdově se podivovat vlastním včerejším výrokům.

Na formulacích konkrétního interview s Herečkou (Gabriela Míčová) to znamenitě předvádí Ivana Uhlířová.

Celebrity září. A není-li v těle ducha, tak aspoň uniformou a obratným cvičením se zbraní, jež na buzerplacu poslouží k vymytí mozků mužstva. Jenom Skeptik, představovaný Jiřím Černým, končí v drogové pasti…

Krausovy Poslední chvíle lidstva jsou o tušeném konci lidství. Dějiny mu do poloviny divného století daly za pravdu. V roce 1936 umíral velký Vídeňák, rodem z Jičína a píšící nablízku obdivované baronky Sidonie Nádherné ve Vrchotových Janovicích, s vědomím, že ďábel je optimista, pokud si myslí, že může lidi udělat ještě horšími.

Inscenace je nejednoznačná. Škodí jí dlouhé přestávky potřebné k proměnám scény, rozprostřené na jevišti i v divadelním sále, a k stěhování diváků. Rozbíjejí atmosféru. Kdo se nad to však dokáže povznést, odchází hluboce zasažen.