Dárek poněkud zvláštní, neboť tak trochu připomíná skřipec či palečnici pro obdarovaného. Rushdie je fascinován Amerikou. Lépe řečeno, je fascinován jejími chorobami, a mírou jejího rozkladu.

Nuda z přepychu

Rushdie před čtenářem odhaluje každodenní i každonoční život New Yorku, to nemocné tělo, které svou léčbu už dávno propáslo. Pasoval se do role břitce ironického vypravěče, který rád ohleduplnost k postiženému přenechá jiným, jakož i snahu o vyvážený chorobopis s výčtem toho, co v těle ještě funguje.

Konzumní orientace, posedlost společenským úspěchem nebo nuda z přepychu, která se projevuje ve stále zběsilejším obžerství (nevyhýbající se ani intimním vztahům), to jsou témata, která v románu protékají z jedné kapitoly do druhé a z kterých Rushdie buduje svůj obraz dnešní Ameriky.

Jiná jsou servírována v krátkých satirických úvahách (o povýšenosti vědy, médií, o jejich virtuálním světě), anebo jen - a to nejčastěji - jako drobné ironické postřehy. "A každý dobrý Američan znal názvy půltuctu účinných medikamentů na ovlivňování nálady. Tohle byl národ, pro nějž každodenní recitování farmaceutických značek - prozac, halcion, seroquil... bylo jako zenový kóan nebo stvrzení nějakého úchylného patriotismu: Přísahám věrnost americkým léčivům."

Vše působí příliš skutečně, neboť Rushdie využívá autentických rekvizit. New York roku 2000, CNN připravuje pro své diváky na pokračování melodramatický příběh kubánského chlapce Eliana, Al Gore a George Bush se cupují v televizních duelech a konkrétními newyorskými ulicemi se procházejí konkrétní světové celebrity.

A právě do tohoto prostředí přivádí Rushdie ústřední postavu Zběsilosti profesora Solanku. Malik Solanka, kdysi univerzitní učitel historie, později pohádkově bohatý autor světově populárních televizních loutek (původně měly sloužit k popularizaci filozofie) je na útěku: před domovem v Anglii, před svou ženou, malým synem, ale hlavně před sebou samým. Je mu pětapadesát a uvědomuje si, že trpí permanentní podrážděností, nespokojeností, že ho ovládají iracionální vlny hněvu. Když se jednoho večera přistihne, jak v opilosti stojí s nožem nad svými nejbližšími, rozhodne se nechat veškerou minulost za zády a doufá, že tam s ní zůstane i jeho zběsilost.

New York plný zběsilosti

Zprvu se zdá, že New York může naplnit profesorovi naděje. Je přelidněný, nevšímavý, anonymní. Ideální místo pro začátek nového života. Malik Solanka záhy potká dvě o generaci mladší ženy, jedna mu dá lásku, druhá příležitost opět tvořit (ohromí profesora možnostmi počítačového světa). Solankovi se vrací kdesi zapomenutá životní forma. Má to však háček. Také se vracejí jeho tíživé stavy, jeho zběsilost. Navíc si ji profesor začne uvědomovat všude kolem sebe. Zdá se, že město je jí plné.

V průběhu románu Rushdie zběsilost, nebo taky fúrii, stále více oživuje, aby ji v závěru vyložil pomocí starověkého řeckého mýtu o bohyních Fúriích a jejich sourozencích Strachu, Nestřídmosti, Sváru, které nikdy nepřestaly pronásledovat viníky za jejich skutky. Zběsilost, to je svědomí, a taky Malik Solanka se nakonec musí smířit s tím, že před ním neuteče. A v Americe už vůbec ne.

Poslední Rushdieho opus je románovým esejem - o neklidu moderního člověka, o Americe. Rushdie nepřestává provokovat, pohrává si s intelektuálskými odkazy na filozofii, filmy, literaturu. Přesto díky obecným tématům, strhujícímu vyprávění a především humoru nemusí Zběsilost zůstat zábavou jen úzkého okruhu čtenářů.

 

Salman Rushdie: Zběsilost

Přeložil Pavel Dominik, Paseka, 240 stran