Clooney s ním založil produkční firmu a natočil už třetí film po Zakázaném ovociDannyho parťácích sci-fi Solaris, které soutěží na Berlinale.

O Zlatého a Stříbrné medvědy se Clooney uchází nejen jako herec Solarisu, ale také jako debutující režisér filmu Zpověď nebezpečné mysli, natočeného podle autobiografické knihy televizního magnáta a producenta Chucka Barrise, který tvrdí, že byl mimo jiné také agentem CIA.

Nejste první, kdo si přibral k herectví profesi režiséra. Co vede herce k rozhodnutí postavit se v určité etapě kariéry na druhou stranu kamery? Je to pocit, že po těch mnoha měsících a letech, kdy sledujete práci mnoha režisérů, budete vědět, jak na to?

To bude spíš podvědomá touha zkusit to také. Rozhodující roli ale hrálo to, že se mi dostal do rukou skvělý scénář Charlieho Kaufmana. Vy víte, že nejen režiséři, ale samozřejmě i herci čtou stohy scénářů. Kolik z nich za něco stojí, si nejspíš umíte představit: zoufale málo. Zpověď nebezpečné mysli mě zaujala natolik, že jsem chtěl udělat víc, než si v ní jen zahrát.

Film se bude hrát v Čechách od května. Můžete nám přiblížit, čím byl pro vás od počátku tak přitažlivý?

Ten příběh je samou podstatou šokující. Kaufman ho napsal podle autobiografické knihy americké televizní legendy Chucka Barrise, muže, který stojí za řadou nejúspěšnějších televizních show a který se stal jedním z nejslavnějších televizních producentů. A pak najednou napíše knihu, v níž tvrdí, že není jen autorem mnoha populárních písní a televizním producentem, ale také agentem CIA, který zabil třiatřicet lidí! Tuhle neuvěřitelnou story zpracoval Charlie do skvělého scénáře, a to rozhodlo.

Z vašeho filmu ale nevyplývá jednoznačně, jestli se Barrisovu přiznání vůbec dá věřit.

To jsem právě chtěl. Pro mě samotného je zajímavé, jestli to udělal, a ještě zajímavější, jestli ne. A baví mě, když jdou lidi z kina a dohadují se, jak to vlastně bylo. Nechtěli jsme dělat film, který odpovídá na otázky. Mám rád takové, které hodně otázek kladou.

Vy sám jste po pravdě tohoto případu pátral?

A co bych se mohl dozvědět? Víte, kdy jedině lidé v Americe uvěřili tomu, že to tak bylo? Když to CIA dementovala. Že prý to takhle nikdy nedělají. V ten moment lidé uvěřili, že se to tak mohlo stát.

Jaké tedy bylo hrát, režírovat a ještě k tomu režírovat sám sebe?

Režírovat bylo ohromně zábavné. Ale režírovat sám sebe už mnohem méně a nikomu bych to nedoporučoval. Člověk sice může udělat víc záběrů sebe, než by to třeba udělal jiný režisér, ale zase necítí oporu, což jak jsem teď poznal je ohromně důležité. Musel jsem hodně spoléhat na kameramana a nejbližší lidi ze štábu, abych měl nějakou reflexi, když proti mě nestál režisér.

Vraťme se ještě k vaší spolupráci se Stevenem Soderberghem. Začínali jste každý nejen jinak, ale i jinde. Co vás spojuje kromě těch stejných svetrů?

Cítíme, myslíme stejně nebo podobně, a to je vždycky štěstí. Zvlášť v tomhle prostředí. A že jsme každý "odjinud", je velká výhoda. Existuje spousta druhů Hollywoodu, a každý se musí rozhodnout, do kterého proudu bude patřit. Steven točil krásné filmy v nezávislém světě, já začínal v televizi, lidé si mě spojili se seriálem Pohotovost, což je samozřejmě problém, protože televizní herci jsou posuzováni úplně jinak než filmoví. Každý tedy máme jiné zázemí, a to je dobré, protože každý známe například jiné zdroje financí, a když se to dá dohromady, lépe se shánějí peníze na film. Film je přece hlavně věc peněz, byznys. Když jsme se tedy ocitli oba ve studiích a dali se dohromady, lépe se nám daří ovlivňovat studiový systém. Nemluvě o tom, že ve dvou se to prostě lépe táhne.

Ovlivnil vás Soderbergh jako režiséra?

Ovlivňuje mě spousta lidí a spousta filmů. Z režisérů ale jistě nejvíc Steven a bratři Coenové. On způsobem vyprávění příběhu, oni zase tím, jak používají kameru pro ně je to vlastně další postava jejich filmů.

Jsou různé typy režisérů. Někteří sedí celou dobu za monitorem, jiní jsou hercům velmi blízko. Když jsme točili Solaris, stál mi Steven s kamerou doslova za krkem, a šeptal mi pokyny. Já budu nejspíš vždycky tím, kdo sedí u monitoru, kameru nikdy nepovedu, ale chtěl bych se do budoucna co nejvíc poučit z toho, co jsem teprve teď poznal: že režisér je vlastně jako obhájce. Ten také své klienty v první řadě hájí, a není pro něj podstatné, čeho se dopustili. A režisér by měl být v první řadě obhájcem, pomocníkem postav i herců.

Mluvil jste o tom, že film je hlavně byznys, a přitom Solaris není zrovna typ filmů, které se snadno prodávají. Navíc jste vstoupili "do konkurence" se slavným stejnojmenným filmem Andreje Tarkovského. Co pro vás bylo rozhodující pro přijetí této role?

Zase scénář. Netvrdím, že hraju jen ve výborných filmech. Ale o Solaris jsem stál moc, i když jsem měl hrozný strach, že to nebudu umět zahrát. Jsem moc rád, že jsem to se Stevenem natočil, a pokud jde o prodej všimněte si, že ačkoliv je to velmi vážné téma, sci-fi, nejvíc reklamy se dělá kolem toho, že tam mám v nepatrné scéně nahý zadek. Tak se to prostě dělá. Filmy se prodávají přes to, co je nejznámější, i když častěji je to známý obličej než zadek, naštěstí i u mě. Ve filmu Bombakšeft mám malou roli, ale vyšlo to tak, že jsem slavnější než zbytek obsazení, tak se prodával přese mne. A film Zpověď nebezpečné mysli Julia Robertsová taky víc prodává než v něm hraje.

Co máte před sebou?

Teď toho mám tolik za sebou, že nejspíš odjedu na pár dní do Washingtonu a všechno to ze sebe trochu setřepu. Jinak mi Coeni poslali nový scénář, kde mám hrát takového právníka idiota. A ještě jeden, kde mám hrát zase idiota. Takže po Bratříčku, kde jsi by mohla časem vzniknout taková moje coenovská trilogie idiotů.

Jste slavný, přitažlivý a svobodný muž. Jednou se o váš píše, že se zajímáte o politiku, jindy, že jste velký romantik. Je to pravda a jde to dohromady?

Jsem tedy vášnivá, romantická, politická bytost?! To je legrační. Je pravda, že politika mě ohromně zajímá, a někdy mi mé názory působí dokonce potíže v práci. Takže moje představa romantiky je vzít dívku za ruku a jít s ní na sjezd demokratů.