Po Michalu Langovi se šéfem souboru Švandova divadla stal Dodo Gombár, osobnost zcela odlišná. Byl to nápor na styl herecké práce?

Poslední Langovou inscenací u nás v divadle byly Peníze od Hitlera podle knížky Radky Denemarkové. Provokativně o české minulosti od třicátých let do současnosti. A potom následoval skok k Dorstovu Merlinovi. Za Langa s námi pracovaly osobnosti jako Radovan Lipus nebo Sergej Fedotov. Nyní s námi dělají hodně odlišnými režijními prostředky Dodo Gombár, Petr Štindl nebo Braňo Mazúch. Na srovnávání je ale ještě času dost.

Takže si po Merlinovi a po Gottlandu srovnávat ještě netroufáte?

Ne, jenom ještě neskončilo období nejistoty. Každý režisér se chce obklopit vlastním týmem. To se týká i herců. V Gombárově Vojckovi ani ve Snu noci svatojánské jsem nehrál. Vlastně jsme si na sebe zvykali při studování Merlina. Byla to práce dost výlučná. Někteří nevydrželi a z divadla odcházejí… Hraji ale i v Gottlandu.

Co v divadle preferujete, role nebo inscenace?

Nezakládám si na hlavních rolích. Těší mě, když všechny postavy fungují v celku. To je případ Artuše i figurek v Gottlandu. Švandovo divadlo je má velká herecká štace. Nemohu ale vynechat sedm let v divadle Pod Palmovkou a tam titulní roli v Kracíkovu Hamletovi. Bylo mi třiadvacet. Než přišel Richard Krajčo v Ostravě, který ho hrál v devatenácti, byl jsem nejmladším českým princem dánským.

Na které role bychom neměli zapomenout z vašeho smíchovského angažmá?

Většinou to určují kritici. Rád vzpomínám na Tartuffa - Molièrova svatouška jsem hrál moc rád. A určitě role v Bouři, ve Velké mele a Kdo je tady ředitel? V komedii o nájemném řediteli hraju toho skutečného, který se bojí říkat lidem do očí nepopulární věci, a tak si na to najme avantgardního herce.

Co vás v rodném Liberci dostalo k herectví?

Snil jsem o herectví od dvanácti let. Z Liberce jsou Václav Helšus, Ivan Řezáč, Pavel Soukup. A v Naivním divadle dvakrát do měsíce hostovalo proslulé ústecké Činoherní studio v éře Leoše Suchařípy, Jana Kačera, Ladislava Freje. Třikrát týdně jsem byl v divadle, pak jsem v něm začal i statovat. Na gymplu vedl náš dramatický kroužek o deset let starší Ivan Řezáč. A na DAMU mě pak vzali na první pokus.

Máte čas na své osobní zájmy?

Ještě v Liberci jsem dělal dálku a trojskok. Kdybych nešel na DAMU, asi bych měl výsledky. Od podzimu jsem ženatý. Nic pro bulvár, má manželka je neherečka, chválabohu. Fanynky mě znají jen z poslední série Zdivočelé země. Devadesát procent svého pracovního času věnuju divadlu. Ve volném čase hraju golf. To je nádherná relaxace. Trénuji i v herecké šatně. Je to sport až do devadesáti.