U nás doma zase pravidelně otevíráme po štědrovečerní večeři dveře na balkon, aby netápal Ježíšek. Každý rok jsem vždycky jen tak tak stačil zahlédnout v dálce odrazová sklíčka na jeho plášti (je to přece jen také účastník dopravního provozu). Letos se sám od sebe posadil na vingl balkonového zábradlí (vypadal úplně jako herec Karel Augusta) a hned spustil: Můžu na chvilku, že jo? Čím více Pražáků jezdí na Vánoce na hory a na Maledivy, tím méně práce má moje Já pro pražskou aglomeraci. A naopak - tím více nestíhají moje Já horská, karibská, indickooceánská a atlantická. Ale součet je pořád stejný. Co je nahoře, to je i dole, na konci pravé začíná levá a opačně. Všechno souvisí se vším. Žádná nadhodnota. Ani jsem nato nestačil zareagovat - a frnk, zase jen v dálce ta odrazová sklíčka.

Na to všechno jsem se snažil si vzpomenout, když jsme na Nový rok procházeli Novým Světem. Každoroční novoroční návštěva tohoto posledního "nezkonsolidovaného" kousku Prahy je důležitá nejen kvůli symbolice názvu, možná že mnohem důležitější je to, že návštěvník stojí v týlu české státnosti, na zádi Hradčan, aby si připomenul, že i za prezidentskou standartou je život.

Všechno se mi sypalo hlavou (jako vodopády numer a liter v Matrixu), když v té chvíli se má žena rozhodla vyjevit dceři krutou pravdu, že dárky si dáváme mezi sebou my sami (maminky, tatínkové, bratři, sestry atd.) a Ježíšek je jen takový Advisor a Koordinátor a Arbiter, jak se pěkně česky říká. Dceři chvíli trvalo, než se začala divit, a do toho všeho šla kolem ta moderní babička (s liftingem) a domovnickým ječákem kádrovala stoicky tvářícího se vnuka (klidně by mohl hrát v reklamě na Moc bezmocných): Ježíši, nevotravuj a kochej se!

Kdo ví, jak by ten náš svět vypadal, kdyby se Ježíš(ek) opravdu kochal a neotravoval.

http://cl.ff.cuni.cz/vyuka/obhajdipl.html

Asi by bylo efektní zamíchat nějak Ježíška i do "objevování" literatury na internetu, ale zůstaňme raději na Z(z)emi! Zahrál jsem si na začátku roku svoji oblíbenou hru - do googlu jsem naládoval 5 jmen z různých vrstev českého písemnictví a ejhle, co se objevilo: Soupis diplomových prací obhájených na Katedře české literatury od roku 1956. Já bych asi napsal katedra s malým "k" (i když je zřejmé, že jde o FF UK), to je věc názoru, ale ze seznamu se dozvíte o literárních dějinách víc než z tlustých příruček. Stačí k tomu pouze rok a téma, příp. vedoucí práce.