Duteurtre se spokojuje s tím, že pečlivě pozoruje a popisuje. Drobné všední věci se někdy ukážou být pro náš život důležitější než mnohé všude do nekonečna omílané události. Stačí dívat se a divit se, vidět s naivitou i nevinností, jako by to bylo poprvé - ale proto možná přesněji a ostřeji. To ale Duteurtrovi nebrání, aby si se svými situacemi a výjevy nepohrával a nenechal se jimi často svést až za hranice reality.

Muž pospíchající na důležité jednání je uvězněn v pouličním, plně automatizovaném a samočisticím záchodku. Když se mu konečně podaří vylézt z "Decauxovy sanitární kabiny", je svědkem fantasmagorické ekologické katastrofy a zároveň utopie - totálního očistění planety.

Neúspěšný filmař a outsider Lionel sleduje po protaženém večírku svůj krach v halucinačním amatérském filmu, který kdosi promítá na obrovské plátno venkovního drive in kina.

Před Duteurtrovýma očima se jízda vlakem či setkání s krávou mění v neobyčejnou rozmluvu a ve vzrušující divadlo bizarního humoru, z idylické vzpomínky na dětství v Le Havru se rychle stává zlý sen, zatímco jinde úleťácká každodennost pařeb, transu, leguáních či sadomasochistických večírků odhaluje banalitu.

Předmluvu Směšná nahota věcí napsal Milana Kundera a hned v jejím úvodu zmiňuje vzpomínku, již si uchoval na Ciorana. Ten měl kdysi v bytě Clauda Galimarda cestou z jídelny do salonu prohlásit, že největší událostí druhé poloviny 20. století je zanikání chodníků.

Nahrazení chodníků úzkými lávkami, jež vedou mezi sloupky, zaparkovanými auty a popelnicemi, stejně tak jako zavedení ohlušující hudby do kaváren proměnilo samotný obsah pojmů město, každodennost, procházka, schůzka, radost ze života.

 Pokud je to pravda a pokud je dnes opravdu obtížnější setkávat se na ulici, rozmlouvat venku s lidmi a psát knihy po kavárnách, pak se současný prozaik může jako Duteurtre stát podvratným dobrodruhem a desperátem všednosti. Může se podivovat, aniž by se zapletl a spadl do pasti. Dovede i v nejhloupějších drobnostech vidět příběhy, protože se po světě pohybuje s ostentativní svobodou, drzostí či nezaujatostí. A nějakou dobu už i o samotě.

Benoît Duteurtre: Divná doba

Přeložila Růžena Ostrá, předmluva Milan Kundera

 Atlantis 2003, 132 stran, cena 164