Vidím, že vycházíte i polsky...

Polsky mě vydává taková sympatická slečna Julia Różewicz. Její dědeček byl slavný polský básník, dokonce navržený na Nobelovu cenu. Ona si kvůli tomu založila nakladatelství, ale nebude vydávat jenom Hovno hoří, pomalu rozjela větší akci. Chtěla to prodávat po internetu, jenže to nezvládla, takže teď to dává do normálních obchodů. Dostala i grant a zaplnila plakáty největší polská města. Vydala dva tisíce kusů. Polské kritiky, které mi dala, byly všechny dobré. Je tam ale s názvem (Hovno hoří) ještě větší problém než tady. Mluvíme o katolickém Polsku.

A co jiné země?

Nevím. Mělo to vyjít italsky, ale dostalo se to do divné fáze. Překlad jsem dal posoudit italskému kulturnímu atašé a on řekl, že ten člověk to přeložil úplně blbě. Jak já mám posoudit italský překlad? Skončilo to trapně. Přišel mi od toho překladatele dopis, který začínal: Petře Šabachu, nejste dobrý člověk... Chyt jsem se za srdce, protože to jsem nechtěl.

Francouzi si přeložili Babičky a do angličitny mám přeloženou jednu povídku. Něco i do běloruštiny, ukrajinštiny a maďarštiny.

Já jsem překvapen, že se tomu Poláci smějou. Jeden chlap na internetu píše, že se tak strašně smál, až si jeho žena myslela, že se zbláznil. Možná se smál něčemu jinému, než se smějeme my.

Ale za každý překlad musí být člověk vděčný. Překlad není věc obrovských honorářů, to máte spíše radost, že to vyšlo.

Většinu věcí píšete z 60. let. Současnost vás nebere?

Všechno snad z 60. let a z Dejvic není, ale ano, stal se země lokální dejvický autor. Já jsem původně myslel, že všechno dám do Hovno hoří, ale pak se to natáhlo o další knížky.

A současnost? Zaprvé si myslím, že politika do literatury nepatří, když vynecháme světové romány, které líčily epochální zlomy a konce paradigmat. Snahy o aktualizaci strašně rychle stárnou, to jsou nebezpečné věci. Já se tomu vyhýbám jako čert kříži. To si uděláte legraci ze Zemana a on už teď pomalu nikdo neví, kdo to je.

Co bych se honil za něčím novým. To máte jako s muzikou, na výstavu si taky radši zajdeme na Škrétu, ne? Mě to neláká a zadruhé myslím, že tu není ještě odstup. Obecné věci se stejně nemění, i když píšete o nějakých tlupách z 60. let, které neměly internet, najdete styčné body ve spoustě věcí. Puberťáci jsou stejní.

Jste vyhlášený povídkář, ale nechcete zkusit tlustý román?

Co je tlustý, musí být chytrý, jak jsme říkali ve škole jednomu tlustému učiteli. To je jiná technika. Povídka je jako ve výtvarném umění třeba ilustrace, akvarel, kdežto román je výstava olejů a v hudbě by to byla symfonie.

Na román musíte být geniální. Povídku vám napíše každý. Já bych asi zplodil novelku, takovou širší povídku. Tady se pořád čeká na nějaký román, ale opravdu nevím, kdo tady na to má. Román, to bych nechal jiným. V hudbě je to jako symfonie a i takový génius jako Paul McCartney neobstál v klasické hudbě. Písnička je něco jiného než symfonie, náš Libor Pešek ho s tím srazil v Liverpoolu ze schodů. Já nemůžu napsat legrační povídku na 400 stran. Švejk splňuje definici románu.

To ano, to je největší humoristický román, větší neznám...

Já taky ne. Já se mu dlouho vyhýbal a přečetl jsem ho až ve zralém věku. To byla přesně chvíle, kdy se mi měl dostat do ruky. To je důležité. Knížka se musí dostat ke člověku ve správnou dobu.

Čtete knížky dvakrát?

Málokdy. Třeba mám rád Hlavu 22, ale pochybuji, že se k ní vrátím. Vracím se k Nebe, peklo, ráj od Cortázara, to mám na nočním stolku snad 20 let. Ale já se nechci dělat v rozhovoru chytřejší, to je taková neřest. Třeba Luděk Sobota říká, že čte německé filozofy a já nechápu, co mi tím chce vzkázat. Já ho mám rád jako komika, ale je mi jedno, jestli čte Schopenhauera.

Co Kunderu?

Ano, eseje jsem četl víckrát. Ale třeba Nesmrtelnost jsem zahodil v polovině. Dostala se mi možná do rukou v nepravý čas. Odmítám si přiznat, že by to byla taková sračka. Prostě mě to nechytlo. Já někdy nečtu třeba měsíc a pak se zblázním a čtu jednu knihu denně. Četl jsem i pár věcí od Hornbyho. To je velmi slušný pop.

Co Bondy?

Já ho moc neměl rád, protože se mi dostala do ruky Útěcha z ontologie, taková ta směs marxismu a buddhismu, moc brzy. Neměl bych spojovat autora a dílo, ale jednou či dvakrát jsem seděl vedle něj v hospodě a měl z něj divný pocit. Nikdy jsem mu nepropadl. Byl mimořádně inteligentní, ale pro mě vůbec ne rozhodující. A buddhismem jsem nedotčen. Měl jsem ovšem kamarády, kteří byli v Indii, a jeden se vrátil a měl tak pronikavé oči, že jsme si říkali: na tom něco musí být.

Já ale nedám nohy do lotosové pozice a tam bych skončil jako Ringo Starr, který se vrátil, protože měli pálivé jídlo. Zatímco všichni snili o Indii, mě to vždycky záhadně táhlo na sever.

A cestujete?

Občas jezdím po světě, ale to není pravé cestování s báglem atd. Já byl naposledy venku v roce 1969 v Anglii. A pak za mnou spadla klec. Když jsem se vracel, ten komunistický celník mi tehdy říkal: dobře si to rozmysli!