„Ta cena mě překvapila,“ říká skromně Dasha a dodává: „A přišlo mi to trochu absurdní, protože se víc považuju za zpěvačku než za herečku. Ale zase je pravda, že muzikálům se věnuju dlouho. Proto mě potěšilo, že si mě někdo všimnul a ocenil.“ Neopomene však zdůraznit, že Thálie určitě patří celému projektu. „Protože Ježíš je výjimečné dílo plné nádherné muziky.“

Nechtěla napodobovat

Když se tenhle muzikál opět začal po letech v pražském karlínském divadle zkoušet, měla Dasha zpočátku ze své role trochu strach. „Také proto, že árie Mít rád bližního svého je snad nejznámější ze všech muzikálů. Takže jsem cítila velkou zodpovědnost, abych ji dobře zazpívala. Protože mi bylo jasné, že mě všichni budou srovnávat s Bárou Basikovou, která Máří hrála už tehdy.“

Dasha říká, že v roli Máří Magdaleny nechtěla nikoho napodobovat. A doufá, že se jí povedlo najít vlastní cestu. „Máří se stala mojí srdeční záležitostí,“ pochvaluje si s tím, že postava Ježíšovy oddané průvodkyně jí je velmi blízká. „Mám ráda éterické bytosti. A to ona splňuje,“ vysvětluje. „Řekla bych, že já jsem to samé,“ směje se. „Proto mi podobné role sedí. Stejně jako třeba Ofélie v Hamletovi, kterou jsem také kdysi hrála.“

Někdo druhý být musí

Dasha má na svém kontě už řadu muzikálových rolí. Kromě toho vždycky pravidelně zpívá k tanci soutěžícím párům v pořadu StarDance, když hvězdy tančí… A od roku 1998 jezdí coby vokalistka na koncerty s Karlem Gottem. Všichni na ni pějí chválu, ale stejně se hvězdného postu zatím nedočkala.

„Narodila jsem se s takovou povahou, že mi nevadí být v pozadí,“ usmívá se sympatická mladá žena. „Někdo přece musí být druhý. Nemůžou si všichni užívat na špici,“ pokrčí jen rameny. „A pokud na to nemám povahu, nebudu se nikam cpát. Bylo by to lámání přes koleno. Někdo mi říká: To je ale špatné, měla bys jít dál. Neměla. Ke mně všechno přichází přirozeně. Nikdy jsem se o nic moc nesnažila. Takže se všechno děje tak, jak má.“

Spolužáci se jí smáli

S muzikou začínala už jako malá. K hudbě ji vedl tatínek, který je trumpetista. Nejprve hrála na housle. Jak ale vypráví, měla s nimi trochu problém. „Spolužáci na základní škole se mi smáli, co to prý nosím za futrál.

A já to těžce nesla, přestože mě housle bavily.“

Vydržela na ně cvičit pět let. Pak jí totiž učitelka hudební výchovy řekla, že umí i pěkně zpívat. A ona se rozhodla věnovat se zpěvu. „Protože jsem zjistila, že to je mnohem jednodušší. Že nemusím nic tahat a výsledky jsou vidět rychleji, než při mém vrzání na housle.“

Dnes ale lituje, že smyčcový nástroj pověsila na hřebík. Líbilo by se jí totiž občas si opět vzít housle do ruky a zahrát si. „Dokonce jsem uvažovala, že bych se znovu na ně začala učit. Bohužel na to nemám čas, což mě mrzí. Protože někdy závidím mojí kolegyni vokalistce, jak nádherně na housle doprovodí Karla Gotta.“

S Gottem zpívá už třináct let

S naším několikanásobným zlatým slavíkem zpívá už třináct let. Původně měla jen zaskočit za vypadlou sboristku. Když ale Gott uviděl, co má Dasha v hrdle, bylo jasné, že jejich spolupráce bude dlouhodobá.

„Jsem moc ráda, že můžu s Karlem Gottem stále zpívat vokály. Protože i u něj sleduju nějaký vývoj. A to je pro mě velmi poučné.“ Podle ní se Mistr vyvíjí osobnostně. „Na jevišti je mnohem přirozenější, umí hezky mluvit k lidem. Je z něj cítit sebejistota, ale zároveň pokora. To u něj velmi obdivuju.“

Za celou dobu, co s Gottem zpívá, prý mezi sebou ani jednou neměli ponorkovou nemoc. Naopak. Vždycky se prý na sebe velmi těší. A díky jeho turné a koncertům si Dasha užije i cestování, které miluje. Zazpívala si s ním i v proslulé newyorské Carnegie Hall.

V Bostonu žila v brazilské čtvrti

V Americe byla Dasha několikrát. Dokonce tam půl roku studovala zpěv. V roce 2005 totiž získala stipendium na prestižní školu Berklee Collage of Music v Bostonu. Jenže po prvním semestru se vrátila zpět do Česka. „Hlavně kvůli finančním důvodům,“ říká.

„Sice jsem měla hrazenou školu stipendiem, nicméně život v Bostonu je velmi drahý.“ A to se přitom Dasha snažila ušetřit, kde se dalo. I na ubytování. Přes internet si sehnala to nejlevnější, daleko od školy, navíc v brazilské čtvrti. „Kolikrát, když jsem se vracela domů ve večerních hodinách, tak jsem měla i strach. Tam totiž mnozí žijí spíš na ulici – bandy mladíků věčně posedávají před domem. Takže ta destinace byla trochu strašidelná. Ale nikdy se mi tam nic nestalo.“

Když se vrátila do Prahy, o práci neměla nouzi. Dostala roli v muzikálu Golem, později v Angelice. Pak přišla na řadu Carmen, Mona Lisa… „Žiju jen prací,“ usmívá se mladá zpěvačka, která svůj čas věnuje ještě svému příteli, muzikantovi Martinu Kumžákovi.
S ním Dasha žije už devět let. A nedávno si pořídili štěně francouzského ovčáka – beaucerona.

„Aspoň mám o to větší důvod chodit do přírody a na výlety,“ pochvaluje si Dasha, kterou však okolí trochu popichuje kvůli tomu, zda by raději neměla myslet na miminko. „Ale já si pořád nemůžu zvyknout na to, že už mi bude třicet,“ kroutí hlavou. „V mém věku máma měla už děti tři. Ale teď je všechno jinak. Já se na dítě zatím necítím. Ale asi už nad tím budu muset přemýšlet.“