Článek
Deska Angles začíná nadšeně. Hit Macu Picchu dostal s pěknou kytarou a vtipnou rytmikou milý rock-reggae-funkový šmrnc a dá se na to takzvaně "pařit". Relativně inteligentní party hudba, za kterou se nemusíte před kamarády stydět. Je tam ještě něco víc?
Zbytek desky proběhne snesitelně, ale nestane se nic moc. Hodně přitom zabředává do divně unylých reminiscencí popu osmdesátých let, což je zvrácená móda mnoha kytarových skupin z poslední doby.
Je třeba kousnout do kyselého jablka a přiznat, že ty melodie nemají hlubší hudební myšlenku, jsou jen tak tak odehrané - bez vášně. To, že album není skoro vůbec rock, je zcela v pořádku, všichni přece nemusí hrát je zeppelinské riffy. To, že mu chybí hloubka a vášeň, už v pořádku není.