Od výchozí zápletky je v Blbci přímočaře jasné, že jde především o inteligentní zábavu. Namísto večeře s přáteli, kam si vždy zvou nějakého podivínského troubu, si léčí Pierre Brochant (Stanislav Gerstner) housera. Ale o vlastní úlovek - tvořitele modelů ze sirek Francoise Pignona (Radim Jíra) - nepřijde, ba naopak, během jediného večera mu převrátí byt i život vzhůru nohama,

Veber má na svém kontě komedie tak třeskuté, jako jsou Muž z Acapulca, Velký blondýn s černou botou,Bezva finta nebo KOndoMEDIE, o spolupráci s pařížským Divadlem J. P. Belmonda nemluvě.

Diváci se v Blbci znamenitě baví. Jestliže Veber něco umí dokonale, je to trefování se do lidských slabostí, mužských zejména.

Krácení prospělo

Nejvíc textu má ve svém partu trouba Pignon. A toho Radim Jíra, rázem nejpronikavější posila souboru, zvládl bez viditelné chybičky. Naopak, do paměti si ho zaznamenávám jako výrazný komediální talent. Jeho nešťastně žvanivá figura se v závěru v duchu autorova textu polidšťuje, neboť na rozdíl od Brochanta, nepostrádá ani účast s neštěstím druhého. Byť v nevelké roli Brochantovy manželky Christine, září jako vždy Hana Briešťanská.

Pochválit zaslouží také dramaturgická příprava Veberovy hry. Marie Procházková správně usoudila, že divák se víc než dvě hodinky smíchem vyčerpávat nemá a vyřadila epizody nepodstatné, jakou je křtění vína octem, abych se zdůraznila  platební neschopnost dobře prosperujícího nakladatelství před návštěvou daňového kontrolora zdůraznili.

Horácké divadlo Jihlava - Francis Veber: Blbec k večeři. Přeložila Antonie Miklíková-Göröková. Režie Jaromír Janeček, dramaturgie Marie Procházková, scéna a kostýmy Kristýna Novotná, hudební spolupráce Lubomír Šrubař.