Článek
Lumet se narodil 25. června 1924 ve Filadelfii jako syn herce a tanečnice. Od dětství hrál v divadelních hrách newyorského židovského divadla. V roce 1947 založil vlastní hereckou společnost a začal režírovat. Od roku 1950 pracoval v televizi jako asistent a později i režisér televizních seriálů.
Snímek Dvanáct rozhněvaných mužů, který se odehrává během 90 minut v uzavřené soudní síni a 12 porotců v něm řeší zásadní otázku viny a neviny člověka, natočil Lumet v roce 1957. Jedním z oněch dvanácti byl Jiří Voskovec, tehdy již žijící v americkém exilu.
Adaptace divadelní hry Reginalda Rose s Henrym Fondou v hlavní roli byla svým způsobem i prokletím, neboť se mu její úspěch už nikdy nepodařilo překonat. Na onen snímek navázal třeba dalšími přepisy divadelních her Způsob útěku (1959) s Marlonem Brandem podle dramatu Tennesseeho Williamse Sestup Orfeův a Pohled z Mostu (1961) podle hry Arthura Millera.
Bořil stereotypy
Ve svých filmech se Lumet často výrazně odkláněl od stereotypů hollywoodského středního proudu a přinášel výpovědi opírající se o bravurní herecké výkony a do niterných hlubin lidské duše rozehrané příběhy. Pětkrát byl nominován na Oscara jako nejlepší režisér, leč nikdy se této pocty nedočkal, populární sošku získal až v roce 2005 za celoživotní přínos světové kinematografii.
K nejlepším Lumetovým filmům patří syrové drama z britského trestního tábora v severní Africe Pahorek. Výraznou příležitost nabídl herci Al Pacinovi, když ho obsadil do hlavní role policisty Serpika, odvážně, ale zároveň sebedestruktivně bojujícího proti korupci v policejních kruzích v dramatu Serpico z roku 1973. Brilantní výkon podal Pacino v dalším filmu Psí odpoledne (1975), tragickém příběhu muže snažícího se vyloupit banku.
Že se dokáže suverénně pohybovat i v lehčím žánru, dokázal Lumet adaptací detektivky Agathy Christie Vražda v Orient Expresu (1974), která i po letech patří na televizních obrazovkách k filmovým evergreenům. Na plátno v něm přivedl plejádu známých herců, mimo jiné Jacqueline Bissetovou, Seana Conneryho nebo Lauren Bacallovou.
Podle románu Edgara Doctorowa Kniha Danielova natočil v roce 1983 rekonstrukci kauzy špionů - manželů Rosenbergových viděnou očima jejich dětí. Ta byla v roce 1984 uvedena na MFF v Karlových Varech, který autor osobně navštívil.
Z jeho pozdějších filmů je třeba připomenout například snímek Gloria (1999) se Sharon Stoneovou, příběh ženy z Bronxu, která bojuje proti mafii, jež útočí na malého chlapce.
Svlékl ženu do půl těla
V roce 1964 se mu filmem Zastavárník podařilo prolomit neblaze proslulý Haysův kodex z roku 1934, který vyhnal odvážnější scény z amerických filmů. Lumet si dovolil ukázat na plátně ženu svlečenou do půl těla a americká filmová cenzura tehdy rozhodla, že "scéna je pro film důležitá", a proto může na plátně zůstat.