Murakami, jehož dílo je přeloženo do čtyřiceti jazyků, je známý svou zdrženlivostí. Debutoval prózou Slyš vítr zpívat v roce 1979, za niž hned získal japonskou literární cenou Gunzo pro začínající autory.

V Praze se přiznal, že to byla první tisková konference, jíž se kdy zúčastnil. Setkání s ním upořádalo nakladatelství Odeon, které tehdy vydalo český překlad románu Kafka na pobřeží.

Však také Murakami redaktorovi Práva mimo jiné řekl: „Kafkovo dílo je skvělé, má univerzální hodnotu. Chápu, že je zakotveno ve středoevropské kultuře, ale sdílím svůj zájem se čtenáři na celém světě. Nevnímal jsem ho jako poselství střední Evropy, ale jako by Kafka napsal knihu přímo pro mě.“

Příspěvek Práva se tak dostal do knihy, kde Murakami v úvodu přibližuje čtenářům svůj pohled na vlastní tvorbu. Zveřejňuje dále děkovné proslovy při udělování mnoha cen. Rozsáhlý rozhovor v ní vede s ilustrátory svých publikací Anzaiem Mizumaru a Wadem Makoto. Jako jeho dobří přátelé se ptají se znalostí věci a zároveň prozrazují neznámé historky z jeho života, vždyť v letech 1974 až 1982 provozoval noční jazzový bar. Sborník končí dvěma jeho povídkami.