Najednou se u Johnnyho objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanningová), se kterou se nikdy moc nebavil, ale tuší, že ona by mohla být tou osobou, která ho vytáhne z morální kocovinky.

Odnikud někam je poetický příběh s civilními hereckými výkony a umírněnými dávkami humoru, spíše tušeného a naznačovaného, i když v jednom případě (masér s homosexuálními sklony) se rozjede i starý dobrý hollywoodský gag a nedopadne to nijak trapně.

Film působí klidně, hodně evropsky (ačkoliv jsou tvůrci Američané) a přestože jde nepochybně o dílo s morálním „ponaučením“, nesnaží se diváka lacině rozbrečet, nikdo tam dramaticky neumírá a nehysterčí.

Jistě má i své zápory. Problémem je hlavně jedna oblíbená metoda Sofie Coppolové, a to charakteristika prázdného života hlavní postavy pomocí statické kamery a úmorně repetetivních záběrů, ať už jde o hezké jedoucí auto, hezké hotely, hezké bazény nebo hezké ženy. Její záměr je jasný, nic proti poukazování na vyprázdněnost amerických celebrit a stereotypního kolotoče sexu, chlastu a prášků, jenže občas je to kritika tak nějak zbytečná, prodlužovaná a nebezpečně blízko nudě.

Detail pro pobavení na závěr - dívku lehčích mravů tu hraje Italka Laura Chiattiová, kterou můžete znát z příšerného filmu podle Vieweghovy předlohy Případ nevěrné Kláry. A ano, je stále stejná, herecky nevýrazná a blonďatá.

Celkové hodnocení: 70 %