Přes přísnou selekci se sem dostalo sto obrazů a soch, které běžně najdeme reprodukované ve většině přehledů dějin moderního umění. A v kolekci nechybějí ani Češi.

Jedna z kurátorek výstavy, Tracy Bashkoffová, říká: „Chceme divákům ukázat, že druhé desetiletí bylo obdobím dalekosáhlých výtvarných změn a uměleckých objevů, na kterých se podíleli různí tvůrci z různých zemí.“

Soubor sestavený z kolekce newyorského Guggenheimova muzea a z benátské sbírky Peggy Guggenheimové mapuje rok za rokem proměny stylu nejvlivnějších umělců, ale i důležitých hnutí a uměleckých skupin.

Velká pozornost je věnována postupnému zrodu abstrakce, což dokládají zejména plátna Kandinského a Mondriana. Ostatně sám Solomon R. Guggenheim začal ve 20. letech minulého století sbírat to, co nazýval „nepředmětné malířství“, a v roce 1939 otevřel v New Yorku Museum of Non-Objective Painting, první muzeum malířské abstrakce na světě.

Výstava se však stejnou měrou věnuje i figurální tvorbě, jak ji zastupují třeba Marc Chagall, Amedeo Modigliani, Marc nebo Egon Schiele. Z výtvarných -ismů jsou zastoupeny především expresionismus, kubismus, futurismus a orfismus. Co obraz, to klenot.

František Kupka, Velký akt, 1910–1911, dílo z majetku Muzea Solomona R. Guggenheima

František Kupka, Velký akt, 1910–1911, dílo z majetku Muzea Solomona R. Guggenheima

FOTO: Peter Kováč, Právo

To nejlepší z nejlepšího tu mají Léger, Brancusi, Picasso, Rousseau zvaný Celník, Boccioni, Delaunay, Malevič, Braque, Kokoschka a Modigliani. Katalog by mohl být slabikářem moderního umění let 1910–1918. Čechy zastupují František Kupka a Otto Gutfreund.

Kupka na výstavě dokumentuje, jak se umělec-figuralista postupně stává abstraktním tvůrcem. Jeho Velký akt, netradiční portrét malířovy manželky, je po léta ozdobou Muzea Solomona R. Guggenheima. V depozitáři však bývá kubistická plastika Otto Gutfreunda Objímající se figury, která nyní na Velkém pohybu dostala čestné místo po boku tak významných soch, jako je Boccioniho kráčející figura s názvem Jedinečné tvary prostorové kontinuity nebo Brancusiho proslulá Mademoiselle Pogany.

Úcta i v knihách

Úctu vůči odkazu českých klasiků moderního umění lze v Americe v poslední době sledovat i v knižní produkci. Nakladatelství Yale University Press po léta vydává renomovanou sérii dějin umění nazvanou Pelican History of art. Do dnešního dne vyšlo padesát dílů a každý z nich je základní příručkou pro zájemce o výtvarné umění a architekturu.

Před čtyřmi roky nakladatelství v rámci této řady vydalo i knihu Art, Design and Architecture in Central Europe 1890–1920 americké badatelky Elizabeth Cleggové, která se tématem zabývá více než dvě desetiletí. Na obálce třísetstránkové publikace jsou Hradčany. Umělecké tvorbě v Praze věnuje Cleggová stejnou pozornost jako třeba secesní a expresionistické Vídni. Publikaci recenzoval přední český znalec Petr Wittlich. V akademickém časopise Umění napsal, že jde o „velmi spolehlivý a faktograficky bohatý přehled“.

V samotném Guggenheimově muzeu to není poprvé, kdy byli Češi konfrontováni se světovou elitou. V letech 1987–1988 Jiří Kotalík jako generální ředitel pražské Národní galerie a Thomas M. Messer jako ředitel Guggenheimovy nadace představili ve velké Wrightově spirále Čapka, Kubištu, Fillu, Zrzavého a Špálu vedle Picassa, Seurata, Cézanna, Chagalla a Muncha. Messer v Praze prohlásil, že to byl pro Američany velký objev.

Kurátorky výstavy Velký pohyb mohly tehdy chodit do základní školy. Přesto povědomí o respektu vůči českému umění v newyorském Guggenheimu zůstalo. Ostatně nejen tam. I v nedalekém Metropolitním muzeu umění najdeme ve stálé expozici mezi hvězdami evropské secese nádherné dílo Alfose Muchy, jaké by mu závidělo i pařížské Museé d’Orsay.