Generace diváků ten Fričův film, který zázrakem unikl poúnorovému dohledu, obdivují pro hypertrofovanou bezelstnost načerpanou ze šuplíku narůžovělé části šestákové literatury, přesto se jevištní adaptace věrná Jarošově, Noháčově, Neubergově a Vlčkově předloze objevuje zásluhou invenčního režiséra a choreografa Gustava Skály na jevišti vlastně poprvé.

V Plzni se pokusil uvést Schovanku jako operetu Roman Meluzín. Teprve Skála v Opavě vystihl ale dokonale žánr, kterému i přísná filmová kritika dává dodnes vysoké hodnocení.

Srdce v deliriu

Chudičkou, pro drama a zpěv talentovanou Elén (Sabina Muchová) v bahně velkoměsta nezištně podporuje ušlechtile zchudlý milionář René (Jakub Stránský), umírající při vyčerpávající práci na operetě Srdce v deliriu. Dívčina chudoba je zažehnána i pádem divoké kachny na hlavu jejího pěstouna, který se rozpomene na svou hraběcí minulost. To vše i na jevišti vystavěno nyvě a ve vší vážnosti.

Režisér je mistrem gagu a situace. Pohrává si s replikami, jejichž několikeré opakování v řadě, třeba s malou obměnou intonace, vybavuje výstup pointami na druhou i na třetí. Nepřekonatelný je v tempové drezuře.

Výsledek je impozantní. Opavská inscenace se takřka přísně drží filmové předlohy. Zákonitosti divadla umožňují ale pohrávat si s významy. Ve Slezsku mají v nákladně zrekonstruovaném divadle kousek k potěše diváků.

Rozhýbat Martina Valoucha (pytlák-hrabě Dubský) nebo Michala Stalmacha (houslista Sedloň, jehož pouzdro s nástrojem je zdrojem vedlejší – groteskní linie komiky), to je na Řád práce. A Hana Vaňková, Kostas Zerdaloglu, Martin Táborský, Roman Slovák na druhý řád.

Celkové hodnocení: 80%