Článek
Nejste v Praze poprvé, hrál jste tu již v roce 1978 a pak ještě několikrát. Jaké vzpomínky máte na Prahu?
Při srovnání návštěvy Prahy v roce 1978 a potom dvakrát po roce 2000 jsem byl překvapen velkým kontrastem. Město je mnohem krásnější a plné barev a přál bych si jen, abych sem mohl jezdit častěji. Současný koncert bude mou čtvrtou návštěvou, poprvé však s Chickem Coreou.
Hrajete s Coreou již od sedmdesátých let s přestávkami. V roce 1972 jste spolu nahráli CD Crystal Silence, nedávno novou verzi New Crystal Silence. Bude základem vašeho koncertu?
Hrajeme spolu skutečně již 39 let od roku 1972 a každý rok najdeme čas si zahrát. První společné album bylo Crystal Silence, které jsme natočili po prvním koncertě na Berlínském jazzovém festivalu, takže to bylo vlastně teprve vzájemné objevování. Nedávné CD New Crystal Silence (2008) již ukazuje čtyřicet let našeho růstu, ať už individuálního, tak i hraní ve dvojici. Pražský koncert obsáhne naše některé starší věci i části z nového repertoáru, který vytváříme pro naše další album. To natočíme hned, jak skončí turné.
Americký vibrafonista Gary Burton (vpředu) v sobotu zahraje v pražském Kongresovém centru s klavíristou Chickem Coreou.
Stále hrajete se čtyřmi paličkami?
Vždy tomu tak bylo, již od roku 1950, a je to pro mne nejlepší způsob hry na vibrafon.
Kdo vás v jazzu ovlivnil nejvíce? Vibrafonisté, nebo pianisté?
Určitě pianista Bill Evans. Ten byl po celou dobu, co jsem si vytvářel svůj způsob hry na vibrafon, mým největším vzorem. Evans byl v šedesátých letech vzorem pro většinu jazzových pianistů, a jelikož vibrafon je dost podobný pianu, bylo zcela přirozené, že i já jsem od Evansova přístupu k jazzu nejvíce převzal.
Hrával jste ale také kromě Corey i s Keithem Jarretem, v začátcích dokonce s nedávno zemřelým Georgem Shearingem. Co vám dalo hraní s takovými osobnostmi?
Zdá se mi, že jsem se učil od každého pianisty, se kterým jsem hrál. George Shearing byl vůbec moje první zkušenost, když mi bylo devatenáct let. Byl mistrem harmonií a naučil jsem se od něj hodně o vedení hlasů a harmonizaci. Když jsem hrál s Keithem, měl zrovna období spojování tradičního jazzu s folk rockem, což jsem tehdy i já obdivoval. A Chick mne především uvedl do světa latinského jazzu – flamenka, samby a tak podobně.
Vaše alba Virtuosi a Armisted Suite mají některé prvky klasické hudby. Máte ji rád?
Ano, jsem velkým fanouškem klasiky, hlavně sólové klavírní hry – Bacha, Chopina aj. Skladatelé vážné hudby neskládali moc pro vibrafon, ale podařilo se mi občas něco objevit i nahrát.
Vedle dua s Coreou hrajete rovněž v jiných sestavách, hlavně v kvartetu. Co připravujete s New GB Quartetem?
Natočili jsme nové album Common Ground, které vyjde 7. června. V létě a na podzim s ním vyjedeme na turné. Novým Quartetem jsem skutečně nadšen, hraje se nám spolu dobře a hudba má čerstvý náboj.
Znáte nějaké české jazzmany?
Bohužel musím říci, že ne. Ale to je případ téměř každé země, kde hraji. Jsem tam jen den či dva a to nemám možnost se s někým místním potkat či si zahrát. Snad někdy příště, až budu v Praze více dní!