Pro název nového alba jste zvolili zkratku pro třetí světovou válku. Domníváte se, že nám skutečně hrozí?

Myslím si, že třetí světová už před pár lety začala, že je bitvou mezi bohatými a chudými, bitvou mezi křesťany a muslimy, jde o další křížové tažení.

Skutečně? Situace nevypadá jako za války.

Válka je pokaždé jiná, druhá světová se velmi lišila od první. A i když třetí bude mít možná stejný počet mrtvých, zemřou z úplně jiných příčin než ve druhé světové.

Proč přenášíte do hudby dění ve světě?

Nemáme rádi milostné písně, nezpíváme o banalitách. V KMFDM jsou tři textaři, Lucia Cifarelli, Raymond Watts a já. Každý z nás si stojí za tím, co zpívá. Témata jsou u každého trochu jiná, píšeme o různých věcech, ale skoro vždycky jde o směs politických postojů a temných osobních pocitů.

Jak jste spokojen v USA, kde žijete a působíte?

Zpočátku, 80. letech,  to bylo velmi vzrušující. Byli jsme kluci z Německa, kteří dělali hudbu a od ostatních kapel v zemi jsme se lišili jen tím, že jsme měli smlouvu s americkou firmou. Ta nám řekla, přijeďte a udělejte turné. Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že jsme v Americe prodávali 20 - 40 tisíc kusů svých desek, zatímco v Německu tak pět set, tisíc, možná dva.

Ale žít v současnosti v Americe má hodně nevýhod. Cítím se tam mnohem více izolován od života, možná i proto, že kapely, která nás obklopovaly, už neexistují. Vnímám velmi silně, že se ze Seattle musím vrátit do Evropy, kde je můj domov, kde rozumím tomu, co se děje, kde rozumím emocím lidí, kteří se politizují, jsou aktivní, protestují proti stupidním politikům, zatímco ve Státech cítím jenom hlubokou apatii.

Jak došlo k tomu, že jste se rozhodli obnovit KMFDM?

Bylo to na žádost posluchačů. Když se KMFDM rozpadli, dostal jsem tolik dopisů a emailů od lidí, kteří mě žádali, abych obnovil KMFDM. Máme velkou základu fanoušků. Kapely s nimi většinou žijí v symbióze, jinak by to asi ani nešlo.

Jaké bylo vrátit se na scénu v době, kdy ani industriální elektronika nepředstavuje nic průkopnického?

Změnili jsme se ve víceméně rockovou kapelu, doby, kdy jsme se věnovali elektronice, a možná více než ti, kteří se na ní zaměřují dneska, už máme za sebou. V KMFDM jsme se snažili na každém novém albu přicházet s novou koncepcí, protože právě změny jsou na životě nejzajímavější, obměňovali jsme i obsazení.

Cítíte se nějak spjati se svými souputníky z počátku devadesátých let, jako byli třena Revolting Cocks nebo Ministry?

Moc neuvažuji, jaké místo KMFDM zaujímají na scéně, protože to není na světě důležité. My žijeme jinými problémy než tyto kapely.